Vidíme, že její trubice je přerušená, horní část je oddělena od dolní, a je uzavřena v jakési “kostce. Karla a já jsme tuto kostku vnímaly jako tělesný a svalový krunýř , který Karla ve svém těle pociťovala. Kolem hlasového ústrojí je napětí a narušení v hlase znázorněno malými tečkami.
Pracovaly jsme nejdříve na Karlině dýchání, které bylo obrácené (s nádechem Karla stahovala břišní svaly směrem k páteři a s výdechem je uvolňovala). Věnovaly jsme se uvolňování těla pomocí pohybu, masáže, zvuku, aby se Karla zbavila svalového krunýře. Pracovaly jsme s metaforou hlasové trubice a s témbry, které Karla také doprovodila pohybem. Improvizovalo se s hlasem a pohybem, aby Karla měla možnost se napojit na vlastní kreativitu, schopnost být v přítomnosti, důvěřovat jazyku jejího těla, na který zapomněla.
Otevření hlasové trubice Karle umožnilo objevit kvality jejího hlasu, které ji překvapily, někdy šokovaly a byly jí nepříjemné. Tyto kvality ji však daly přístup do podvědomí a k novým částem jí samotné. Tento proces pomohl Karle najít, ztělesnit a vyjádřit osobní příběh, který se týkal její schopnosti si najít své hranice a hlídat si je. Karla totiž objevila část jí samotné, takzvanou pod-osobnost, jenž byla asertivní. Díky této práci Karla tuto svou pod-osobnost mohla lépe pochopit a integrovat.
Karla se propojila se svým příběhem v pozici pračlověka, která se používá při práci s témbrem klarinetu. Po krátké hlasové improvizaci, kterou doprovodila pohybem, objevila Karla pod-osobnost medvěda, kterého takto zobrazila.
Pozn. Svalový kruníř je koncept, který vychází z práce Wilhelma Reicha. Jsou to svalové návyky, které se vytvoří jako obrana proti volnému toku emocí. Potlačené emoce jsou vyjádřeny v těle v podobě napětí či stuhnutí.
Text Karla nejprve napsala a pak ho prožila a ztělesnila v písni.
Nechte mě být, nerušte mě!
Chci jíst med úplně sama
Samotářka
Najít hezkou jeskyni
Tak zmizte!
Nechci poslouchat žádná
chvástání
48