Jakou hraje hudba a umění v muzikoterapii, dle Vás, roli?
Zcela zásadní. Dle mého názoru patří muzikoterapie, arteterapie, dramaterapie a tanečně – pohybová terapie do skupiny Uměleckých terapií. Bez hudby není muzikoterapie. Umění je v těchto terapiích agens, hybná síla. Samozřejmě, lze pracovat pouze se zvuky, popř. s jednotlivými tóny, ale muzikoterapeut dle mého názoru musí být muzikant, člověk, který hudbě rozumí a umí hrát na terapeutické hudební nástroje, umí hudebně rozebrat skladbu nebo píseň, umí si vytvořit vlastní muzikoterapeutické písně, které komponuje nejen dle „vlastního“ nápadu, ale kompozice je opřena o znalost harmonie a kontrapunktu, zná a respektuje hudební zákonitosti atd. Nemám na mysli hudebníky – umělce, kteří vystřihnou na klavír Minutový valčík, ale hovořím o lidech, kteří mají k hudbě nejen vztah, ale hudbě rozumějí a disponují alespoň základními hudebními znalostmi, dovednostmi a schopnostmi. Bohužel, často vídám činnosti, které se vydávají za muzikoterapii, ale jde pouze o např. práci s rytmem, která je vytržena z kontextu, nebo jednoduché zpívání, chybí hlubší porozumění terapeutickému procesu, indikace, kontraindikace samotné práce a co je nejsmutnější – chybí v této činnosti hudba jako organizovaný systém. Jde pak spíše o nepovedenou hudební výchovu. Muzicírování je úžasné a důležité, zejména v rodinách, ale nevydávejme to za muzikoterapii.
27