Muzikoterapie březen 2016 - Page 49

Hlasové složky, které se objevily v Karlině podání její písně, kongruentně vyjádřily její příběh. Karla zpívala v témbru klarinetu, který ji poskytl větší prostor. Hlasitý projev vyjádřil její nalezenou sílu a odvahu si vzít více prostoru a také ho vyplnit. Spodní tóny Karlu a její píseň zakořenily, poskytly jí tak podporu. Hrudní rejstřík byl uzemňující. Kolísání výšky souviselo s emocemi nervozity a nejistoty spojené s novým zážitkem braní si prostoru. Na tělesné úrovni medvěd bylo Karle umožněno vzít si více prostoru, došlo k rozšíření hlasové trubice a k celkovému uvolnění.

Podosobnosti jsou relativně přetrvávající psychologické struktury či entity, které ovlivňují, jak se člověk cítí, chová (pohybuje a mluví) a vnímá sám sebe a svět. Pojem podosobnosti (subpersonality) vychází z transpersonální psychologie. Byl rozvinut například Jamesem Hillmanem a Johnem Rowanem. Tito autoři věří, že mentální zdraví je založené na integraci rozmanitých a četných částí Já.

V HPT podosobnost je postava, část nás samotných, která se vynoří z naší vnitřní krajiny skrze zvuk a pohyb. Newham dále rozvinul koncept podosobnosti v expresivním umění a navrhl, že pokud podosobnosti chceme plně integrovat a pochopit, musí být prožité, ztělesněné a vyjádřené.

Píseň jako nádoba pro osobní příběh

„Povzbuzujeme-li zraněné Já k neustálému sebevybití, aniž bychom se posunuli k uměleckému způsobu vyjádření, proces katarze jen napomůže k vyživování té samé bolesti, kterou se snaží vyléčit.“

Paul Newham, Using Voice and Song in Therapy

Dalším nástrojem k vyjádření osobního příběhu v Hlasově-pohybové terapii je píseň. Píseň je v HPT společně s konceptem podosobností a smyslovým uvědoměním uměleckým principem. Pojetí písně je však širší, než jak píseň normálně vnímáme (forma se slovy, slokami a refrénem). Píseň obsahuje kromě verbálních prvků také neverbální vyjádření, pohyb, příběh a dramatizaci.

Píseň je nádoba, jenž nám umožní vyjádřit náš vlastní příběh bezpečně. Samotné slovo nádoba již naznačuje prostor, který v sobě obsah podrží. V citátu Newham zdůrazňuje, že pouhé sebevyjádření bez ukotvení v umělecké nádobě, není vždy nápomocné, naopak může znovu a znovu otevírat staré rány.

Píseň nejen naši bolest vyjádří a ve své struktuře zorganizuje, ale také ji transformuje, do něčeho nejen snesitelného, ale i estetického, z čeho se můžeme těšit, spíše než tím být jen emočně zaplaveni. Píseň se stane objektem, nikoliv zamotaným klubkem emocí. S tímto objektem, který už není jenom v nás, ale máme od něj určitý odstup, můžeme komunikovat a vytvořit si tak k němu nový vztah.

49