Muzikoterapie březen 2016 - Page 39

Vedle toho, že se jedná o spíše základní výzkum lze samozřejmě z výše uvedeného lépe porozumět tomu, co se v TS odehrává, zda to spíše posiluje status quo či aktivuje vytvoření nových vztahů, a hlavně je pak možno na pacienta adekvátněji reagovat.

Dále to vede k uvědomění vlastního podílu na vzniklých situacích i na porozumění pacientovu životu.

Zároveň to vede k tomu, že terapeut vezme v úvahu svoje subjektivní nahlížení skrze své dosavadní životní zkušenosti a bude oscilovat mezi nasloucháním pacientovi a sobě samému. Je možno se zabývat i tím, zdali lze psychoterapii chápat jako snahu o autentické setkání dvou lidí (analogicky v TS) a o udržení své vlastní intrapsychické i interpersonální optimální homeostázy, s hypotézou, že jsou psychické poruchy charakterizovány narušenou seberegulací, výkyvem z homeostázy s těžkostí se k ní opět dostat. Zde jde o konflikt mezi optimálním stavem a naučeným maladaptivním vzorcem chování např. ve formě perfekcionizmu. Patologická varianta (u poruch osobnosti) však znamená snahu po udržení vychýlené (patologické) intrapsychické i interpersonální homeostázy (tedy nikoli výkyvu), která se v normálním sociálním prostředí dá udržet jen za cenu velké námahy (stálého stresu) a manipulace okolí, aby bylo dosaženo její oprávněnosti (intrapsychický aspekt) i tolerance od druhých lidí. Zde je psychoterapie obtížnější: je třeba teprve společně vytvářet optimální stav s nadějí, že se s ním pacient ztotožní.

Zvl. přínosné je zabývání se TS během supervizí

KZ: : agresivně napjatý mladý muž z pravicové scény je překvapivě spolupracující a respektuje terapeuta, který je znejistěn i tím, že mu je pacienta líto, vidí jej jako dítě, které touží po podpoře, a teprve v Balintovské skupině si uvědomí, že mu slouží jako zátka agresivního ventilu a že se tudíž opomněl zabývat konfrontací s pacientovou agresivitou, která se mimo terapii odehrává pod vlivem alkoholu či participací v chuligánských partách. Sám terapeut, jenž působil nesměle, si uvědomil svou tendenci se vyhýbat konfliktům. Terapeutka, která se cítila v defenzivě v kontaktu se zkušeným, byť znejistěným informatikem jeho mladšími kolegy, který jí dával najevo, že je kompetentnější nežli mladá generace, do které se terapeutka počítala. Během Balintovské skupiny si uvědomila, že má též tendenci rivalizovat, což se též v interakci s tímto pacientem dělo. Postupně si dokázala představit tuto situaci tématizovat bez ztráty respektu.

Dále je rozbor TS vhodným východiskem pro zamyšlení se nad psychoterapeutickým postojem.

Jaký má význam

charakteristika TS pro psychoterapeutickou praxi

Psychoterapeutický postoj

Obecně lze navázat na C. Rogerse, že má být terapeut vřelý empatický, akceptující a autentický, tedy poskytovat jistotu, porozumění a motivovat k osobnostnímu rozvoji.

Psychoanalytici zdůrazňují postoj abstinence a neutrality. Tyto poněkud nešťastné pojmy doznaly mnoho změn. Abstinenci lze v současnosti chápat jako vystříhání se spoluagování, tj. uspokojování frustrovaných či defenzivních (neurotických) vztahových potřeb a nabídnutí nového druhu vztahu. Místo uspokojování potřeb nabízí terapeut porozumění. Neutralita znamená – v opačném směru od terapeuta k pacientovi – vystříhání se toho, aby pacient uspokojoval potřeby terapeuta, tj. zamezení zneužívání pacienta terapeutem. To může snadno ujít jeho pozornosti. Vrátíme-li se k TS, ve které se děje i posuzování, resp. diagnostika pacienta, jež mimo jiné znamená, že pacient nedokáže vyřešit nějaký konflikt či má problémy na základě vývojového deficitu, pak se cítíme ve srovnání s ním tak, že jsme na tom lépe – a o to nám může nevědomky jít. Jindy mu dáme vinu za jeho problémy, např. u obezity či závislosti na alkoholu, a tím si řešíme problematiku vlastní viny. Porušování abstinence i neutrality se vždy do jisté míry děje (viz dosavadní KZ), což je třeba neustále reflektovat. V obou případech jde o postoj odpovědnosti. Optimální postoj má dynamický charakter, řídí se dle nastalé situace, diagnosy pacienta a blízkých i vzdálených cílů terapie. Postoj odpovědnosti znamená i neslibovat víc (např. být zcela k dispozici depresivnímu pacientovi) nežli mohu dát.

39