Muzikoterapie březen 2016 - Page 19

Muzikoterapeutický nástroj EBQ

a jeho základy ve vývojové psychologii

Historie EBQ

Prof. Dr. Karin Schumacher pracuje od roku 1984 s dětmi s pervazivními vývojovými poruchami, které trpí omezením v oblasti sociálních, interakčních a komunikačních schopností. Práce s touto skupinou dětí ji vedla k hledání původu schopnosti člověka navazovat mezilidské vztahy. Základem veškerého dalšího vývoje schopnosti navazovat vztahy je schopnost uspořádaného vnímání. Dětem s pervazivní vývojovou poruchou tato „uspořádanost“ chybí. Muzikoterapie zde nabízí možnost za využití hudebních, pohybových a řečových her, které muzikoterapeut vytváří vycházejíc z osoby dítěte, vytvořit takzvané „koordinované podnětové klima“ (Schumacher 1994), a tak pomoci integrovat jednotlivé smyslové vjemy. V tomto procesu sehrává důležitou roli propriocepce. Terapeut tedy při své práci vychází z vlastní váhy dítěte a za pomocí intervencí, které jsou hlasově-tělesně-hudebního charakteru, pomáhá dítěti vytvořit kontakt k vlastnímu tělu a propojit smyslové vjemy. Zcela přirozeně a s intuitivní samozřejmostí napomáhají celému procesu matky dětí tím, že je houpají, nosí a hrají s nimi hry jako „Vařila myšička kašičku“ nebo „Takhle jedou páni“ apod. (pozn. autora: němčina má pro tento druh her označení „Mutter – Kind – Spiele“).

V roce 1990 začala Karin Schumacher spolupracovat s psycholožkou Claudine Calvet, která se ve své výzkumné práci zabývala tématy raného dětství, zejména ranými poruchami interakce mezi matkou a dítětem u dětí s Downovým syndromem. Společně provedly systematickou analýzu videozáznamů z muzikoterapeutické práce Karin Schumacher. Středem zájmu přitom byly ty momenty v terapii, v nichž se ukázaly zřetelné pokroky ve vývoji dítěte. V roce 1999 vyšla Karin Schumacher kniha „Musiktherapie und Säuglingsforschung“ (Muzikoterapie a výzkum kojenců), v níž se autorka zabývá konceptem vývojového psychologa Daniela Sterna. Sternovy teorie ji přivedly k tomu, že na autismus začala nahlížet právě z perspektivy vývojové psychologie. Zkušenosti z její muzikoterapeutické práce ukazují, že v rámci muzikoterapie je možné dosáhnout pokroků v dodatečném vývoji jak integrace smyslových vjemů, tak také schopnosti afektivní regulace. Tento pohled byl ve spolupráci s Claudine Calvet doplněn o výsledky výzkumu attachment theory, a později také o výsledky neuro−vědeckého výzkumu Geralda Hüthera.

Zkušenost s tím, že muzikoterapie je při práci s dětmi s pervazivní vývojovou poruchou účinnou terapií, bylo nyní třeba dokázat. Nástroj EBQ vznikl v procesu hledání důkazu účinnosti muzikoterapeutických intervencí. Jeho vývoj trval deset let. Postupně byly vyvinuty tři stupnice popisující instrumentální (IBQ), vokální (VBQ) a tělesně-emocionální (KEBQ) výraz dítěte, a dále čtvrtá stupnice (TBQ), která umožňuje vidět vztahovou schopnost dítěte také v kontextu intervencí užívaných terapeutem. Jinými slovy, tato čtvrtá stupnice zaměřuje svou pozornost na osobu terapeuta a jeho intervenční techniky.

Jak vzniká z hlediska vývojové psychologie vztah? Jakých vrozených schopností je zapotřebí k tomu, aby mohlo novorozeně navázat vztah se svojí matkou a postupně také s dalšími osobami ve svém okolí? Jakými zkušenostmi musí dítě projít, aby se tato schopnost mohla úspěšně rozvíjet? Co naopak brání jejímu zdravému vývoji?

19