V současných analytických směrech převládá teoretický i klinický polypragmatizmus, který
problémy rozptyluje a situaci psychoanalýzy mlží. Se sny takřka každý autor dělá, co chce a
reduktivní filosofie tomu jen nahrává. Všechny tyto koncepty vycházejí z rozštěpené subjekt-
objektové filosofie a reduktivního pozitivizmu.
O souvislostech snění a fyziologických pochodů a jejich řízení se dnes zajímají neurovědy.
Někteří neuro-psychologové se pokoušejí obsahy mysli analogizovat s počítačovým
zobrazováním činnosti mozku ve spánku, tak např. souběžně se provádějí analýzy korelací
neurofyziologických procesů s abstrahovanými a hypotetickými psychologickými obsahy a
funkcemi. Kromě důmyslných analýz korelací se setkáváme se složitějšími matematickými
modely,
Matematický model je abstraktni model, ktery využiva matematickeho
zapisu k popisu a vysvětlení chovani systemu.
Výklady snů a snění tak postupně podléhají přírodovědeckým představám o člověku.Jiří
Hřebíček, Michal Škrdla, Úvod do matematického modelování, 2006
Přirozený svět. Svého času Wittgenstein napsal. „Věci jsou tím, čím jsou a ničím jiným“.
Jejich jsoucnost jakožto „něcovost“ (latinsky quiditas) umožňuje jazyk a řeč. Kdyby tomu tak
nebylo, přestaly by jazyk a řeč mít smysl, lidský svět by se rozpadnul a dosavadní
komunikace by nebyla možná 6 .
Wittgenstein říká to samé, co Husserl a Heidegger. Je nutné jít k věcem samým, a přitom je
nechat být samy sebou. To vůbec není snadné. Osobní zkušenost, kterou s nimi máme,
bezprostřední zakoušení (vnímání a prožívání) není lehce dostupné, protože vše, co vnímáme,
aniž si to uvědomujeme, automaticky, mimoděk a okamžitě interpretujeme v rámci dobových
doktrín. Ponechat věci být samy sebou je náročný požadavek. Například vznášející se
tabákový kouř, který se před našima očima náhle zlomí a rozpadne, je na Západě vyložen jako
důsledek fyzikálních vlastností tabáku, jehož spaliny jsou lehčí, než vzduch, který mění
pohyb, směr i podobu kouře. Ale pro členy jistého přírodního národa je tabákový kouř
projevem démonických nebo jiných nadpřirozených sil. V obou případech stojí na prahu
vnímání předsudek. Fenomenologie se snaží o nepředsudečný přístup k věcem samým. Jejím
cílem je se dobrat významů, které již nelze na nic převádět, kdy věci jsou v posledku tím, čím
jsou, totiž samy sebou.
Husserl chtěl vystoupit z naivního postoje, který jsoucnost věcí pokládá za samozřejmou, a
„dával do závorky“ všechna svá předběžná přesvědčení, včetně přesvědčení o existenci věcí.
Toto stažení se a pozdržení úsudku nazval Husserl epoché a celý postup fenomenologickou
redukcí. Měl za to, že teprve v neutrálním a od předsudků oproštěném postoji lze proniknout
„k věcem samým“, a to tak, že člověk zkoumá „samodané“ fenomény, jak se mu věc sama
dává, a nic jiného již ani neubírá, nepřidává, ani nerelativizuje. Ze subjektivní, dobovými
předsudky nezatížené zkušeností světa našeho života (Lebenswelt) fenomenologie učinila
metodologickou podmínku bezprostředního přístupu ke světu. Obtíže ale přinášejí metody,
které nás mají od předsudku přivést k fenoménu. Vidíme, že pro některé lidi je schopnost
oprostit se od dobových názorů prakticky nemožná, což je ostatně u řady lidí patrné při
osvojování fenomenologie a názorné ukázky těchto obtíží obsahuje celá
současná psychoterapie. Problém se komplikuje tím, na co nás upozornil Gadamer. Absolutní
bezpředsudečnost není možná, protože každé porozumění má své předporozumení. Každá
zkušenost se opírá o skryté předsudky, bez kterých neprobíhá žádné učení ani osobnostní
automatofónů z první poloviny XX. století., vytvářející nepřeberné množství skladeb takřka jakéhokoliv
nástrojového znění. Počítačové hudební programy jen posunuly možnosti „hraní a komponování“ výš a
mnoha řádově předčily technické schopnosti a množstevní výkonnost skladatelů, instrumentální výkony
sólistů i velkých hudebních těles. Leč princip hraní a skládání, podle kterého pracují, nemá s tvorbou hudby
nic společného, neboť se jedná o hudební výrobu.
6 Václav Havel nazval bezobsažný jazyk novotvarem „ptydepe“.