Před daseinsanalýzou.
V roce 1900 vyšel slavný Výklad snů. (Freud 1900) Zmíněné dílo byl předělem, po němž se
zejména lékaři zabývající se duševními potížemi začali zajímat o vědecké zkoumání snů.
Nejlépe se uplatnily teorie, ve kterých byl sen pojat jako iracionální psychická funkce, která
plnila určité biologické, psychické ale i duchovní účely (Freud, Perls, Jung, Kereney).
Psychoanalytické i analytické směry usoudily, že pochopení snových obsahů je královskou
branou do nevědomých oblastí mysli, kde byl údajně uložen klíč k lidské motivaci a tak
i k chování. Nestačilo však do nevědomí pouze vstoupit, ale bylo ještě třeba se v nevědomém
světě orientovat. K obecné orientaci ve snech sloužily teoretické hypotézy daných modelů.
Aby však bylo možné jednotlivý sen podle dané teorie vyložit, bylo třeba vypracovat
speciální výkladové postupy postavené ve Freudově psychoanalýze na volných asociacích
a jejich přiřazování k hypotetickým významovostem, u Junga ještě přibyly amplifikace 4 ,
volné imaginace a řízené výtvarné projevy. Tyto metody měly za úkol snové obsahy roztřídit
a uspořádat, aby byly připravené k technickému převodu do bdění, což bylo předpokladem
jejich srozumitelnosti ve společně sdíleném světě. Teorie o snovém výkladu včetně výkladu
psychologie člověka vycházejí z abstraktních, kauzálně vývojových biologických, sociálních
či genetických doktrín o chování a fungování člověka. Převahu získaly teorie, ve kterých byl
sen pojat jako iracionální psychická funkce, která plnila několikeré abstraktní hypotetické,
nakonec však biologické cíle. Výkladový aparát vycházel z modelu soustavy duševních
struktur a zákonitostí jejího fungování. (Ego-analýza, Freud, Freudová, Kris, Hartman,
Rapaport, později např. Britská škola, ale i Fonagy). Psychické modely byly konstruovány
jako prodloužené funkce činností obecných biofyzikálních a biochemických či přírodních
(v psychoanalýze šlo o vývoj, dědičnost, homeostázu, multifaktorové struktury a systémy)
nebo blíže nespecifikovaných sil a mechanizmů CNS. U Junga přibyly motivace teleologické.
Všechny analytické a hlubinné metody zkoumání lidské psychiky vycházejí z přesvědčení,
že to, co se nám ukazuje v bezprostřední zkušenosti nelze brát doslovně, protože je pro účely
nevědomí, nejtemnější částí duše zformováno do nesrozumitelných, nelogických a bdělým
rozumem nepochopitelných obsahů. Údajně teprve rozpoznáním klíčových mechanizmů
fungování mysli založené na činnostech materiálních struktur mozku, ve kterých jsou
genetickým kódem uloženy nejpůvodnější životní principy (hybatelé našeho života: například
archaické vzorce chování, instinktivní reakce, animální pudy, kognitivní schémata), snům
porozumíme, míní Freud. Představitelé vědecké psychologie a psychoterapeuti měli za to, že
když známe biologické činitele lidského jednání a formy lidského chování, které propojíme se
sociálně a kulturně intervenujícími proměnnými, dostaneme poměrně ucelený a vnitřně
uspořádaný model člověka, jeho motivace i chování. Taková propojení a jejich důsledky se
nejlépe poznají tehdy, když se v lidských projevech objeví nějaká anomálie, nejlépe
promítnutá na vývojovém pozadí. Jung tyto bio-psycho-sociální principy ještě doplnil
o kulturně-náboženské intervenující proměnné umně zformulované do archetypů.
Psychoanalytickým myslitelům ale zůstal problém, a tím byl způsob převodu patologických
příznaků do mluvené řeči a běžného chování. Záhy se nabízelo vhodné řešení: Symptomy
duševních nemocí, chybné výkony a snové obsahy byly považovány a klinicky dokladovány
jako symboly skrytých bio-psycho-sociálních významů. Klíč už byl, zámek také, takže výklad
znamenal jen otáčení klíče v zámku. Jung Freuda napodobil, převzal princip nevědomí, ale
pozměnil je tak, že otáčení jungiánským klíčem v jungiánské konstrukci zámku otevíralo od
psychoanalýzy odlišné významy, což je také jeden z důvodů, proč analyzandi psychoanalýzy
sní zdánlivě jiné sny, nežli jungovští analyzandi 5 .
4 Jung rozšiřuje a prohlubuje výklad snů řízenými (zaměřenými) asociacemi a paralelami z historie lidské
symboliky a duchovních dějin (mytologie, mystika, folklóru, náboženství, etnologie, umění atd. Tuto metodu
nazývá amplifikace.
5
Místo zastarale znějícího připodobnění snového výkladu k fungování klíče a zámku lze stejně dobře použít
příkladu s hrací skřínkou a vkládanými matricemi tónů a hřebeni, hracích válečku nebo mnohem složitějších