Snový život a přirozený svět.
(Základem článku je referát přednesený na celosvětovém DA fóru v Sao Paulu,
v listopadu 2018, kde byl oceněn jako nový přínos pro daseinsanalýzu).
Jiří Růžička
Souhrn. Článek má uvést čtenáře do daseinsanalytického výkladu snů a ukázat, jak se
o snění v daseinsnanalýse teoreticky přemýšlí a jak je možné snům porozumět, aniž bychom
se musely opírat o cokoli jiného, než je sněný sen sám o sobě. Autor také nehovoří
o jednotlivých snech předmětně, ale o snovém životě, který považuje za samostatný,
samodaný a v řadě rysů odlišný způsob bytí od života bdělého. Má za to, že pobývání ve snu
je bezprostřední setrvávání v přirozeném, kulturou nepředepsaném, otevřeném, tj. autenticky
zakoušeném světě. Sny mají povětšinou ve snových dějích se mocně prosazující událostní
charakter. V text jsou připomenuti zakladatelé moderního snového pojetí Freud i Jung a také
gestaltista Perls. V krátké expozici srovnává DA přístup M. Bosse s psychoanalytickým
a hlubinně analytickým. Základní rozdíl mezi jimi a fenomenologickým pojetím je podle
autora třeba hledat ve výchozím chápání světa a skutečností v něm, což vždy další
myšlenkové kroky předznamenává i tehdy, když si jich nejsme vůbec vědomi. Nezavrhuje
přírodovědecký přístup, ale na DA výkladu snů demonstruje jeho limity. Na rozdíl od Bosse
klade důraz na výklad prováděný ve snové expozici v bdění, a to po celou dobu jejího trvání.
Snový život podle něj neslouží bdění, ale je na bdění nezávislou, byť komplementární formou
lidského života. Cílené a prvoplánové vyvádění snu do bdění považuje za zavádějící, což
vykazuje srovnáním obou metodologií. Uvádí původní, autorem koncipovanou
fenomenologickou metodu rozhovoru 1 O. Čálkem pojmenovanou jako vrozumívání. Je
přiměřená snovému výkladu i daseinsanalytické psychoterapii samotné.
Klíčová hesla: Snový život jako domov pobytu v přirozeném snovém světě.
Fenomenologie. Ontické a ontologické ve snových událostech 2 . Daseinsanalýza. Výklad
vedený „ke snu“ „ze snu“ a „ve snu“. Vrozumívání. Dvojí mody pobytu. (da-sein). Žijeme
dvojím životem. Bdělým a snovým 3 . Bdělý život je život vzájemně sdílený s ostatními lidmi
ve společně sdílených místech, událostech, ve stejně sdíleném veřejném čase a ve společné
kultuře a dějinné epoše. Snový život je privátní, druzí lidé jsou na něm účastni v rámci mých
životních horizontů, mých intencí, mého času a snového světa. Situace ve svých snech
s nikým nesdílím. V tom spočívá privátnost snového života. Sny jsou jen moje stejně tak, jako
je ryze osobní jejich smysl (viz. M. Boss, 1974). Společný se však může stát jejich význam.
Privátní snový život je srozumitelný až v modu bdění jeho výkladem. To ale neznamená, že
snění nás ovlivňuje až po jeho bdělé reflexi, naplatí také představa, že snový život je
„nevinný“ z důvodu, že je pouhou řečí.
1 Metoda byla vypracována, ověřována a dosud je prohlubována na Pražské Vysoké škole psychosociálních
studií a Psychoterapeutické a psychosomatické klinice Eset.
2 Ontické a ontologické jsou Heideggerovy pojmy. Vše, co náleží "jsoucnu" je ontické. Pojmem "ontologický"
se vyjadřuje vztah k bytí. Sféra ontického náleží pozitivním vědám, empirii, sférou ontologického se
vyjadřuje vztah k podstatě jsoucna, k jeho bytí. Ontologie je obecné učení o bytí, o jeho nejobecnějších
určeních, pojmech, metodách a metodologii jeho zkoumání (nebylo by lepší mluvit o metodách porozumění
než o metodách zkoumání?)
3
Snění a bdění je jako chůze. Noha vysunutá dopředu je chodci viditelná a právě té udílíme naše pokyny;
směr, délku kroku i ráz chůze. Druhá zůstává vzadu, mimo naše zorné pole. Ta přední vykračuje a tím
vytyčuje směr a započíná posun člověka dopředu, druhá nese váhu těla, zajišťuje stabilitu chůze a udílí
odrazovou sílu celému pohybu. Vzájemně sladěné protipohyby nohou tvoří krok a tak i přirozený pohyb
chůze. Podobné je to v poměru mezi bděním a sněním.