3. Třetí zkušeností byly nahrávky terapeutické práce školy Nordoff – Robbins, které mne
překvapily shodnou vizí muzikoterapeutického pojetí a které byly, právě díky obětavosti pracovníků
Psychiatrické kliniky FN Motol, již v té době k dispozici.
4. Navazující zkušenost práce s intaktní populací dětí a se studenty, kteří se seznamovali
s muzikoterapií jako oborem, „cvičně“ i z pozice „muzikoterapeutů“, mne definitivně přesvědčila
o významu muzikoterapie i pro populaci psychosociální normy, ve výchově a edukaci, protože
právě zde se vynořovaly linie prožitkových dysfunkcí, které je možné sanovat při včasné detekci.
Pokud ale zůstanou nepovšimnuty, prohlubují potíž až k symptomatologii různých poruch,
psychických, psychosomatických i sociálních apod.
Text, po tomto úvodu, se z různých pohledů věnuje významu hudebních kreací jako fenoménu,
který akceleruje proces orientace k terapeutickému cíli.
1. Otevřený systém
V tomto období jsem se snažila nalézt v rozhovorových postupech způsob práce nejbližší
způsobu vyjádření se jedince v hudebních kreacích, aby oba mody (rozhovor i hudební kreace) se
vztahovaly ke shodným konceptům a kategoriím analýzy a byly tak srovnatelné a nosné i pro
interpretaci. Rozhodně je v systémové muzikoterapii uplatněn princip dynamické terapie, kde
minulé se profiluje i v současném, je uplatněn i hlubinný princip s významem zvědomění emoční
zkušenosti v její ucelenosti, s významy kongruence a inkongruence, uplatňuje se i hodnocení
osobnostní stability ve shodě/diferenci mezi očekáváním svého budoucího chování v určité situaci
v konfrontaci s reálným chováním již v nastalé této situaci samé, i kreativita. 2 Narativní rozměr, se
svým dramatickým obloukem, je ale zásadní.
Své prožívání a emoční zkušenosti jedinec zpředmětňuje mimohudebně, nejčastěji v rozhovoru
a hudebně, v hudebních kreacích, do kterých ve spoluhře vstupuje muzikoterapeut. Psychické dění
klienta/pacienta se zrcadlí v hudebních kreacích, tím se psychické dění stává zpředmětněné
a muzikoterapeut může nejen mu porozumět, ale i bezprostředně podporovat žádoucí změnu
v prožívání dítěte (rozuměj klienta/pacienta) v případě negativ, jindy podporovat a ukotvovat
vhodné osobnostní vlastnosti.
Obohacení způsobů, modů zpředmětnění sebevyjádření klienta (o tom, co prožívá, jak prožívání
hodnotí a s jakým vyplývajícím záměrem pro jednání) o hudební kreace je přínosem. Zahušťuje se
vztahová, kauzální síť „zpráv o niterném prožívání klienta“, kdy v hustěji prosycené vztahové síti
lze zmapovat více souvislostí, a tak zaostřeněji odkrýt orientaci k terapeutickému cíli, kam se
napíná osobnostní potence klienta/pacienta, aby odplavila prožívanou tíseň - jakýkoukoli životní
potíž.
Horizontálně - vertikálně - strukturální složitost hudebních kreací klientů/pacientů, které se pro
hudbu zcela specificky odvíjejí v plynutí času (to znamená jejich melodicko - rytmicko -
harmonicky stavební uspořádání), konkrétně znamená odvíjení se (v hudební kreaci) jednoho
hudebního motivu za druhým. Odvíjení se motivů v čase je možné nahlížet jako proces
kvaziustálení jednotlivých strukturací - proměnu strukturace stávající v strukturaci další atd., dokud
se proud navazujících motivů „nezastaví“ ukončením hudební kreace. V hudební kreaci je její
ukončení zřetelné a nepřehlédnutelné. Rozpoznáme zcela běžně, zda proud hudby v hudební kreaci
má ještě pokračovat, nebo zda již hudební kreace skončila. Můžeme i říci, že se jedná o orientaci
k cíli, o tíhnutí k významu „konce“, o tíhnutí k celistvosti, k finalitě. Toto tíhnutí k finalitě nadto
zvláštním způsobem sytí všechny předcházející hudební motivy novým významem. Podobně
i v životě, pohledy zpět objasní to, co nebylo pochopeno v momentu aktuálního dění. Celistvost
(otevřený systém) obohacuje určitou kvalitou své části. Pokud celistvost, otevřený systém, se
2
Srovnej: NAKONEČNY, M. Lexikon psychologie. Praha: Vodnař, 1995. 397 s. ISBN 80-82-85255-74-X
ROGERS, C. R. A theory of therapy, personality, and interpersonal relationships as developed in the klient-
centered framework. In: KOCH, S. (ed.) Psychology: A study a science. New York: McGraw-Hill, 1959.
VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. 2. aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2003. 262 s. ISBN 80-247-0253-3