Muzikoterapie 7 - Page 65

Systémová muzikoterapie v praxi s dětmi s PAS Bc. Zuzana Maličká V rámci své muzikoterapeutické praxe jsem měla možnost pracovat s dětmi s poruchami autistického spektra (dále jen PAS). Tato práce pro mě byla velice přínosná a zajímavá, a proto bych se v tomto článku ráda podělila o některé své postřehy. Pracovala jsem s dětmi ve věku od 2 do 11 let pravidelně jednou týdně. Pro připomenutí specifik a vymezení poruch autistického spektra si stručně připomeňme, že „společným jmenovatelem PAS jsou navenek pozorovatelné abnormality ve třech oblastech vývoje dítěte. Mluvíme o tzv. „autistické triádě“: 1. narušená sociální interakce, 2. narušená komunikace, 3. abnormality v chování, zájmech a hře.“ 1 Dítě s PAS (dále jen „dítě“) má často specifickou komunikaci, a lidská řeč je pro něj často složitá. Někdy se naučí mluvit prostřednictvím několika málo slov nebo nemluví vůbec. U dětí jsem se soustředila na to, abych našla způsob, skrze nějž konkrétní dítě komunikuje. I přes to, že je komunikační schopnost narušená, neznamená to, že by dítě nekomunikovalo vůbec. Komunikace je většinou velice specifická, nelze ji připodobnit k ničemu jinému, ani ji zobecnit. Dítě komunikuje, ale jinak než je běžné a my, kteří používáme řeč k dorozumívání, můžeme mít problém porozumět jeho komunikačnímu systému, ač může být stejně bohatý jako naše řeč. Každé dítě je individualita a u každého je komunikační schopnost specifická. Specifické je pro děti také navazování sociálního kontaktu. Otevřít se cizímu člověku je pro ně téměř nemožné. Zjistila jsem, že pokud chci s dítětem navázat důvěrný vztah, je třeba ustoupit z pozice „pracovníka“ a dopřát sobě i dítěti dostatek času a prostoru (to doslova, snaha o fyzický kontakt může být zcela kontraproduktivní). Dítě potom pomalu otevírá svůj „svět“ a umožňuje mi do něj nahlédnout. Je to jako v „aprílovém počasí“. Jednou se zdá, že bariéry jsou prolomeny a jsme kamarádi. Příště se „nebe zatáhne“ a není možné navázat na nic, co bylo dříve. Pak začíná „detektivní práce“, při níž je důležité znát celou řadu proměnných. Jak se dítě zrovna cítí – po stránce psychické, fyzické, emoční, co se odehrává v nejbližším okolí, … Ač se pro nás „normální“ vše zdá být jednoduché, pro dítě s PAS znamená každá změna výzvu, rozbourání celého systému a chaos, v němž má tendenci se ztrácet. Systém, kterému se naučilo složitě rozumět, pro něho tvoří jistotu. Jistotu, která je pro jeho život tak potřebná. Hudba je komunikační kanál, který lze „dešifrovat“ a skrze nějž je možné komunikovat na bazální úrovni. Je předvídatelná a například klavír vydává stejný zvuk, ať na něj hraje člověk „normální“ nebo člověk s PAS. Přesto lze jeho zvuk modifikovat vlastní hrou na něj a zde se otevírá pole možností, jak zvuk konkrétního nástroje terapeuticky využít. Zdá se, že pokud existuje člověk, který dokáže na hudební signály navázat a „spoluhrát“, může pomoci dítěti nabýt pocitu, že svět je bezpečné místo, kde existuje řád a kterému se dá věřit. Takto jsem vnímala muzikoterapii s dětmi s PAS. Nacházeli jsme společně řád, vytvářeli si vlastní systém, jeho „mantinely“ tvořila hudba sama. Po nějaké době jsem se odnaučila dělat si podrobné přípravy na muzikoterapeutickou lekci. Připravovala jsem se stručně a bodově. Co jsem se naopak musela naučit, byla improvizace a být vnímavá k jemným signálům dítěte. Být naprosto pozorná ve chvílích, kdy se podařilo navázat 1 RYŠÁNKOVÁ, Magdalena, KULÍŠEK. Robert, Poruchy autistického spektra. In: Katalog podpůrných opatření [online]. [cit. 9. 12. 2018]. Dostupné z: http://katalogpo.upol.cz/poruchy-autistickeho-spektra-nebo-vybrana-psychicka-onemocneni/1-poruchy- autistickeho-spektra-a-vybrana-psychicka-onemocneni/1-1-poruchy-autistickeho-spektra/.