Porozumění a podpora dítěte skrze hudební kreace
„Štít nebo meč“ jsou v hudebních kreacích dětí velice dobře rozpoznatelné, ale i
rozpaky a nejistoty při jejich neuchopení. Již u předškolního dítěte se můžeme
setkat se silnými intrapsychickými obrannými mechanismy ve smyslu plachosti,
úzkosti, v podobě málomluvnosti, tichosti a zakřiknutosti. Dítě jakoby stojí mimo
dětské dění.
Otevření hudební zkušenosti s tímto dítětem bylo pro mne fascinující, byla jsem v
roli začínajícího muzikoterapeuta a uchvátilo mne, jak toto dítě vstoupilo do světa
sdělování, sdílení, sebeobjevování, dále jak dokázalo upozornit na potřebu
podpory muzikoterapeutem. Muzikoterapeutická práce mne mile překvapila svou
silou odhalovat vnitřní svět dítěte a jej obohacovat. Chlapec projevuje ke mně, k
muzikoterapeutovi, vztah s očekáváním jistící osoby. Rozvíjí se jeho hudební projev
a stává se komplexnější. Možná i rodinná muzikoterapie se v dohledné době stane
skutečností.
Zkušenosti z vlastní praxe v mateřské škole ukazují, že to, jak se dítě cítí se
následně odráží v chování dítěte. Problém často spočívá v tom, že rodiče pocity
svých dětí buď neberou vážně, nebo je popírají, bohužel někdy i zakazují. Dítě je
mnohdy nápadně zmatené otázkou na své prožitky. Pokud se ho na jeho pocity
zeptáte, je mnohdy nejisté a neví, co má říci, zda pravdu, nebo raději popřít,
protože to vlastně "nemá, jako správný kluk, dítě" říci. Zmíněné zmatení bylo u
tohoto chlapce velmi nápadné. Tento model reakce přenášel do všech odpovědí, byl
otázkami vždy zaskočen a "zkrátka nevěděl, co odpovědět". Fyzický doprovod,
pohybový neklid, značné prodlevy mezi otázkou a odpovědí, krátká odpověď,
vyhýbání se očnímu kontaktu byly projevy obranných
mechanismů.
intrapsychických