Muzikoterapie 7 - Page 61

centrace, snaha o melodii je nejistá, neuspořádaná a neukončená. Přesto chlapec jeví při hře na klavír zájem a zaujetí pro tuto činnost, naslouchal, porovnával. Zkoušel různé tónové polohy, ale utvoření konkrétní a zřetelné melodie se neobjevilo. Dítě je velice pozorné, rychle rozumově chápe, ale emočně je nejisté, působí spíše „plaše a němě“, žije ve školce "spíše beze slov". Zajímalo mne téma jeho nejistoty a bezradnosti. Kladla jsem si otázku, zda bude i za nástrojem jeho sebevyjádření "němé, bez kontur a nejasné". Za klavírem ale dítě přestává „být němé“ a ve svých hudebních kreacích sděluje daleko zřetelněji než ve slovech či v mimohudebním chování dítěte, plachost, emoční nejistotu, absenci odvahy k vlastnímu vstoupení do světa a touhu po emoční podpoře dospělým. Jeho smutek a nejistota byly až doposud, v mimohudebních projevech „v latentní podobě“, ve slovech a jednání nezřetelně pozorovatelné, v hudební kreaci se ale staly obnažené a zviditelněné. Hudební kreace odkrývají prožitky tohoto dítěte zahalené tajemným smutkem a odhalí mnohem více významových podrobností a potřebu podpory ve vztahování se dítěte k druhým a světu. Zajímala mne minulost dítěte, přítomnost a jeho směřování do budoucnosti. Uvědomovala jsem si, že tichost tohoto dítěte odhalená jako nejistota a smutek v hudební kreaci je dneškem, který buduje smysl života v budoucnosti. Budoucnost závisí na prožitcích dneška. Uvědomila jsem si, jak je toto dítě emočně nerozvinuté. Je na začátku cesty – tvorby smyslu svého budoucího bytí. V každodenním životě ve školce se však zdá jakoby toto dítě na začátek své cesty ještě ani nevstoupilo. Bezradnost a smutek se promění ve vlastní aktérství skrze příležitost k sebevyjádření se v hudbě, skrze příležitost být hudební spoluhrou pochopen a podpořen. Dítě zatím spíše tuší, že je možné nastavit světu „štít nebo meč“.