Muzikoterapie 7 - Page 39

3. Principy intervenční Princip kreativity v řádu Kreativita – je tvořivost, psychická dispozice pro zpracování problému, schopnost vedoucí k nápadům, řešením, která jsou jedinečná a přínosná; mezi kreativitou a inteligencí neexistuje přímá souvislost (srov. Encyklopedický slovník, 1993; Hartl, 2004; Všeobecná encyklopedie, 1999). Oproti tomu slovo „řád“ má význam pořádku, pevné struktury, souhrnu zásad, pravidel (srov. Encyklopedický slovník, 1993). Co je tedy míněno principem „kreativity v řádu“? Kreativita bez řádu nese riziko chaosu, řád bez kreativity nastoluje možnost rutinního opakování, stereotypu. Kreativita v řádu obě polarity propojuje, nenechává věci volně, bez řádu, dává věcem a událostem hranice, mantinely, vymezuje jejich prostor, ale vnáší do situací pohyb, nový způsob myšlení. Specifikované propojení polarit nijak neruší originalitu, a přesto drží pevný rámec, zachovává systém. Pokud terapeut jedná dle daného principu, je schopen pracovat s metodikami, metodami, postupy, schématy, ale zároveň nastalé terapeutické situace dobře vyhodnocuje, reflektuje, aktivně zapojuje klienta do terapie a vnáší do ní nové prvky. Kreativita v řádu je uplatnitelná i v běžném životě, člověk si hlídá určité mantinely, hranice, pohybuje se v mezích vymezených vnitřními hranicemi a vlastními zákony, ale do života vnáší nové zážitky, aktivně vyhledává nové zkušenosti, nepropadá stereotypu s pocitem „ohranosti“ a nudy. Tento přístup k životu nabízí nové možnosti, zážitky a pocit aktivně prožitého života. Tvořivost podporuje motivaci a zlepšuje možnost zkvalitnění životního standardu a úrovně, dává vyhlídky na lepší profesní i společenské uplatnění a zvyšuje pocity vlastní hodnoty a sebepojetí. Tím přispívá k celkové harmonizaci člověka jako jednoho z muzikoterapeutických cílů. Princip variabilní centrality Princip variabilní centrality popisuje a determinuje proměnlivost úrovně aktuálních schopností nebo dovedností klienta, popř. úrovně vzájemnosti dosažených stanovených terapeutických cílů v závislosti na indikaci a symptomatologii, určující volbu metod, technik i postupů muzikoterapeuta v aktuální terapeutické intervenci. Úroveň projevovaných schopností nebo dovedností klienta, popř. úroveň sledovaných symptomů poruch nebo nemocí, je variabilní a proměnlivá v nekonstantním rozptylu, který je způsoben různými faktory. Mezi tyto faktory patří momentální psychický i tělesný stav klienta, nasazení nové medikace nebo úprava výše dávkování s možností vedlejších účinků (např. změna medikace u klienta s epilepsií), reakce na nečekanou životní událost atd. Rozptyl může být způsoben i časovým odstupem způsobeným intervaly mezi terapeutickými setkáními, kdy dosažený terapeutický efekt byl pouze krátkodobý, popř. okamžitý a po delší časové periodě v rozmezí intervalu od posledního terapeutického setkání došlo ke změně úrovně výsledků muzikoterapeutické intervence. Tuto aktuální úroveň by měl muzikoterapeut adekvátně postihnout a pojmenovat sledované změny. Tím určí hladinu dané úrovně, v níž se daný klient nachází. Správné určení dané hladiny úrovně dopomáhá muzikoterapeutovi v přiměřené volbě metod, technik, které budou pro klienta motivační. Zvolí-li terapeut přiměřenou úroveň daných metod a cvičení a klient je motivován uspokojením z pociťovaného pokroku, úspěchu, dochází k posílení dlouhodobé motivace prostředky naplňujícími cíle krátkodobé motivace. V případě, že technika, cvičení nebo zvolená metoda v klientovi neprobouzí motivační aspekty prostřednictvím pociťovaného úspěchu, může dojít velmi rychle k demotivaci a ke snížení víry v úspěch muzikoterapie. V praxi to znamená, že v rámci intervence a interakce volíme vhodná terapeutická cvičení, jež budou podporovat a rozvíjet biopsychosociální a spirituální kompetence klienta a budou přiměřeně stimulovat obnovu zdraví, kdy bude uspokojována klientova potřeba seberealizace, ocenění a víry v účinky terapie. Možností, jak nalézt optimální úroveň, která bude pro klienta motivující, je diferenciální diagnostika, která