3.
Principy intervenční
Princip kreativity v řádu
Kreativita – je tvořivost, psychická dispozice pro zpracování problému, schopnost vedoucí
k nápadům, řešením, která jsou jedinečná a přínosná; mezi kreativitou a inteligencí neexistuje
přímá souvislost (srov. Encyklopedický slovník, 1993; Hartl, 2004; Všeobecná encyklopedie,
1999). Oproti tomu slovo „řád“ má význam pořádku, pevné struktury, souhrnu zásad, pravidel
(srov. Encyklopedický slovník, 1993). Co je tedy míněno principem „kreativity v řádu“?
Kreativita bez řádu nese riziko chaosu, řád bez kreativity nastoluje možnost rutinního
opakování, stereotypu. Kreativita v řádu obě polarity propojuje, nenechává věci volně, bez
řádu, dává věcem a událostem hranice, mantinely, vymezuje jejich prostor, ale vnáší do situací
pohyb, nový způsob myšlení. Specifikované propojení polarit nijak neruší originalitu, a přesto
drží pevný rámec, zachovává systém. Pokud terapeut jedná dle daného principu, je schopen
pracovat s metodikami, metodami, postupy, schématy, ale zároveň nastalé terapeutické situace
dobře vyhodnocuje, reflektuje, aktivně zapojuje klienta do terapie a vnáší do ní nové prvky.
Kreativita v řádu je uplatnitelná i v běžném životě, člověk si hlídá určité mantinely, hranice,
pohybuje se v mezích vymezených vnitřními hranicemi a vlastními zákony, ale do života
vnáší nové zážitky, aktivně vyhledává nové zkušenosti, nepropadá stereotypu s pocitem
„ohranosti“ a nudy. Tento přístup k životu nabízí nové možnosti, zážitky a pocit aktivně
prožitého života. Tvořivost podporuje motivaci a zlepšuje možnost zkvalitnění životního
standardu a úrovně, dává vyhlídky na lepší profesní i společenské uplatnění a zvyšuje pocity
vlastní hodnoty a sebepojetí. Tím přispívá k celkové harmonizaci člověka jako jednoho
z muzikoterapeutických cílů.
Princip variabilní centrality
Princip variabilní centrality popisuje a determinuje proměnlivost úrovně aktuálních
schopností nebo dovedností klienta, popř. úrovně vzájemnosti dosažených stanovených
terapeutických cílů v závislosti na indikaci a symptomatologii, určující volbu metod, technik
i postupů muzikoterapeuta v aktuální terapeutické intervenci. Úroveň projevovaných
schopností nebo dovedností klienta, popř. úroveň sledovaných symptomů poruch nebo
nemocí, je variabilní a proměnlivá v nekonstantním rozptylu, který je způsoben různými
faktory. Mezi tyto faktory patří momentální psychický i tělesný stav klienta, nasazení nové
medikace nebo úprava výše dávkování s možností vedlejších účinků (např. změna medikace
u klienta s epilepsií), reakce na nečekanou životní událost atd. Rozptyl může být způsoben
i časovým odstupem způsobeným intervaly mezi terapeutickými setkáními, kdy dosažený
terapeutický efekt byl pouze krátkodobý, popř. okamžitý a po delší časové periodě v rozmezí
intervalu od posledního terapeutického setkání došlo ke změně úrovně výsledků
muzikoterapeutické intervence. Tuto aktuální úroveň by měl muzikoterapeut adekvátně
postihnout a pojmenovat sledované změny. Tím určí hladinu dané úrovně, v níž se daný klient
nachází. Správné určení dané hladiny úrovně dopomáhá muzikoterapeutovi v přiměřené volbě
metod, technik, které budou pro klienta motivační. Zvolí-li terapeut přiměřenou úroveň
daných metod a cvičení a klient je motivován uspokojením z pociťovaného pokroku, úspěchu,
dochází k posílení dlouhodobé motivace prostředky naplňujícími cíle krátkodobé motivace.
V případě, že technika, cvičení nebo zvolená metoda v klientovi neprobouzí motivační
aspekty prostřednictvím pociťovaného úspěchu, může dojít velmi rychle k demotivaci a ke
snížení víry v úspěch muzikoterapie. V praxi to znamená, že v rámci intervence a interakce
volíme vhodná terapeutická cvičení, jež budou podporovat a rozvíjet biopsychosociální
a spirituální kompetence klienta a budou přiměřeně stimulovat obnovu zdraví, kdy bude
uspokojována klientova potřeba seberealizace, ocenění a víry v účinky terapie. Možností, jak
nalézt optimální úroveň, která bude pro klienta motivující, je diferenciální diagnostika, která