terapie a reedukace, jdoucí ruku v ruce s adekvátním směrováním rodičů po odhalení příčin
vzniklých obtíží k jeho odpovídající podpoře v kombinaci s důsledným, ale laskavým
přístupem učitelů.
V souvislosti se společným vzděláváním je o mnohé děti s uváděnými poruchami pečováno
v běžném proudu základního školství, ovšem například děti, které mají těžkou formu SPCH
při inkluzi selhávají, narušují průběh výuky ostatních spolužáků i samotných pedagogů
a stávají se „obtížnými“ žáky na svých stávajících školách.
Názor, že správný vzor chování, který imitují od svých bezproblémových spolužáků při
společném vzdělávání je dostačujícím prvkem minimalizujícím obtíže těchto dětí v kombinaci
s dodržovaným individuálním přístupem pedagoga k nim, je mnohdy platný u poruch lehkého
charakteru. Děti s těžšími poruchami potřebují k minimalizaci svých obtíží asistenci, která se
v současné době z ekonomických důvodů k nim často nelehce zařizuje. Potřebují uzpůsobené
metody a formy práce, které se těžce aplikují pedagogovi v běžné třídě základní školy
vzhledem k vyššímu počtu dětí ve třídě, naráží ale i na osobní hranice tolerance a intolerance
každého vyučujícího, který nemusí být osobnostně vybaven schopností zvládat práci
s takovými žáky, a tak by bylo možné pokračovat v dalším výčtu důvodů. Tito žáci pak často
tzv. putují z jedné školy do druhé, nejsou schopni podávat výkon na základě svých aktuálních
rozumových předpokladů, někdy zcela neočekávaně končí svou kariéru v nižších ročnících
základní školy. Dokončí-li povinnou školní docházku na škole základní, pak s takovým
prospěchem, který nepředurčuje možnost odpovídající profesní přípravy na vyšším typu školy
v souladu s jejich skutečným intelektem.
Prevencí jejich selhání by mohlo být včasné komplexní ošetření v rámci poradenského
systému akcentované tzv. z jednoho místa, tj. jednoho odborného poradenského pracoviště,
jehož smyslem by měla být možnost klienta a jeho zákonných zástupců absolvovat na jedné
adrese celou plejádu služeb od diagnostiky prováděné psychiatrem, psychologem a speciálním
pedagogem, po následnou intervenci, farmakoterapii, psychoterapii krátkodobou či
dlouhodobou včetně muzikoterapie, reedukaci, fyzioterapii, logopedii, ale i podporu
sociálního pracovníka a služeb právního charakteru. V takovém zařízení by bylo možné získat
rovnou i platné doporučení ke vzdělávání žáka pro školu včetně funkčně nastavených
podpůrných opatření vhodných k aplikaci při edukaci žáka. Součástí všech podpůrných
opatření by měla mj. být možnost podpory rodin, které nedokážou adekvátně působit v roli
zprostředkovatelů procesů učení, rodin ze sociálně vyloučeného či jinak znevýhodněného
prostředí. Docílilo by se tak propojenosti absolvování jednotlivých služeb dle aktuální potřeby
v jednom konkrétním zařízení. Je nezbytné si uvědomit, kolik oblastí poradenské činnosti
v naší republice existuje a kolik institucí v souvislosti s výskytem obtíží dítěte například
v chování závažnějšího spektra musí rodina obejít. Jedná se o poradenskou službu u lékaře
(psychiatra, neurologa…), o pedagogicko-psychologické poradenství v pedagogicko-
psychologické poradně a středisku výchovné péče, dále institut psychoterapie, dle potřeby
profesní poradenství, sociálně-právní poradenství a poradenství resocializační včetně případné
kurátorské činnosti (Novosad, 2006).
Mnohé rodiče od systematického řešení obtíží jejich dítěte aktuálně odradí nutnost putovat
za jednotlivými odborníky a péčí z místa na místo mnohdy nejen v rámci jejich města, ale
i mezi regiony. Někteří naráží na problémy spojené s dopravou, s uvolňováním z práce, popř.
financováním některých služeb.
Vznikem komplexních poradenských institucí by se do určité míry zamezilo i časovým
prodlevám v péči o klienta způsobeným dlouhými čekacími lhůtami odborných pracovníků
v několika subsystémech péče (máme na mysli odborníky z rezortu Ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy, Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí). Při
péči o klienta by z jednoho místa participovaly týmy odborníků, což je stále již po mnoho let