Komplexní péče z jednoho místa jako včasná prevence
prohlubujících se psychických obtíží
Zdeňka Michalová
Neopakovatelný, typický způsob reaktivity každého individuálního organismu na působení
škodlivých faktorů přináší velkou variabilitu vnějších příznaků. Kliničtí i školní
psychologové, lékaři, speciální pedagogové i terapeuti upozorňují, že existuje skupina poruch,
na jejichž vzniku participuje kromě biologicko-hereditárních obtíží také chronický stres
a faktory psychologické. Objevují se vlivem neřešených obtíží a intrapsychických problémů
narušujících nejen běžný lidský duševní život, ale působících jako poruchy neurotické
a psychosomatické. Duševní oslabení může po určitou dobu člověk kompenzovat, ale
v souvislosti s pozdějším traumatem dochází u ohrožených lidí k selhání vybudovaných obran
a psychická či psychosomatická choroba udeří v plné síle.
Přibývající nároky na moderní způsob života jedince i rostoucí požadavky na získávání
znalostí od útlého věku tedy rozšiřují rozměr jakýchkoliv psychických poruch. Značně
prohlubují a zvýrazňují mj. poruchy chování či poruchy učení. Poruchy souhrnně vyjádřené
názvem specifické poruchy chování (ADHD – porucha pozornosti s hyperaktivitou,
hyperkinetický syndrom) vytvářejí podklad lability v jednání i výkonnosti dětí, které
navzdory schopnostem v rámci normálu ve svém vývoji a zvláště ve školním prostředí
selhávají. Nepříznivá zpětná odezva okolí navozuje narušení sociokulturních a citových
vztahů, vytvářejí se sekundární neurotické potíže a později i psychopatické projevy. Bludný
kruh obtíží se uzavírá a bez pomoci odborníků se z něj děti nemohou vymanit. Postupně
u nich dochází k poruchám adaptace na školní prostředí, což se samozřejmě týká i těch, kteří
vůbec nic nemusí mít společného s uváděnými obtížemi v chování. Jedná se tedy i o jedince
s takovými poruchami, které se primárně dotýkají oblasti prožívání a chování, rozvíjejí se na
podkladě genetické dispozice, vlivem subjektivně neadekvátního působení sociálního
prostředí, v němž dotyčný člověk žije. Určitý, apředevším u dětí s poruchou chování
nejednotně definovatelný exogenní faktor může vyvolávat u každého jednotlivce různorodé
a předem neočekávané reakce v závislosti na výše uvedených předpokladech, ve školním
prostředí pak též v závislosti na získaných zkušenostech. Znamená to tedy, že mj. u dětí se
specifickou poruchou chování dochází v jejich projevech k interakci genetických dispozic
s vnějšími vlivy.
Vezmeme-li v úvahu veškeré základní předpoklady vzniku adaptačních potíží žáků
(aktivační spolupůsobení jedince při vytváření sociálního prostředí, jeho rozličné genetické
dispozice, odchylky v chování způsobené sumací či spolupůsobením rozličných vlivů)
musíme si uvědomit, že u některých dochází i ke kombinaci obtíží ( odchylky v oblasti
prožívání a poruchy chování), což vede ve svém důsledku i k případným závažnějším
poruchám vývoje osobnosti dítěte, obzvláště v případě, že se jedná o těžkou formu uváděné
poruchy.
Zdůvodnění potřebnosti poradenské péče z jednoho místa
V novodobějších terapeutických pojednáních se setkáme s názorem na existující
psychosomatický podklad specifických poruch učení a chování (Tischler, 2000, Šturma,
1998). Vedle diskrétních odchylek v CNS se na jejich rozvoji podílejí negativní sociální vlivy
dopadající na psychiku jejich nositelů (např. odmítavý přístup k dítěti) či vleklý stres žáka
z nadlimitních požadavků na jeho výkon v oblasti výuky či chování způsobený nevhodným
výchovným působením a aplikací nežádoucích edukačních metod. Naopak je všeobecně
známé, jak pozitivní vliv může mít na vývoj dítěte s jakoukoliv poruchou včasně aplikovaná