Vánoční zamyšlení Mileny Betti
Štědrej večer nastal…
Každý si v sobě neseme svoje pravdy. Podívejme se třeba na takové obchodníky – nahrnou
vánoční zboží do prodejen, ač to běžnému občanovi připadá naprosto předčasné, vždyť „do
Vánoc, času dost, nač ten shon…“, zpívalo se v jedné písničce a je to pravda. Nicméně,
obchodníci mají zase tu svoji pravdu. Se zájmem pozoruji a naslouchám různým pravdám.
Svoje současné bytí prožívám jako terapeutka, je tudíž nasnadě, že si pravdu druhého člověka
ráda vyslechnu. Vždyť ji můžu a nemusím přijmout.
Ráda si přemýšlím. Nejlíp o samotě. Moje děti se už rozlítly do světa, mají svoje rodiny, svoje
domovy. Oba moji bývalí manželé, otcové mých dětí, už zemřeli. A tak si v klidu medituji,
přemýšlím o sobě, o světě kolem. Naučila jsem se přijímat běh života, tak jak plyne. Umět být
o samotě - sama se sebou, umět být mezi lidmi - sama za sebe. Mám ráda myšlenky, ze
kterých mám dobrý pocit. Je to meditace? A co je vlastně meditace?
Meditace je činnost našeho vědomého myšlení. Vyžaduje, aby jedna část naší mysli
pozorovala a rozebírala zbytek naší mysli a zabývala se jí. Meditace může mít mnoho podob
např. komunikaci s naší vlastní niternou moudrostí. Meditace není nic cizího nebo západní
mysli nevyhovujícího. V různých kulturách existují různé metody jejího provádění, ale
všechny sdílejí společný princip uvykání mysli pozitivnímu. Znamená vlastně být naprosto
poctivým vůči sobě samému: pořádně se podívat na to, co jsme, a pracovat s tím, abychom
byli pozitivnější a prospěšnější sobě i druhým. (1)
S blížícím se závěrem roku nás čekají i mnohé radosti. Období adventu s sebou přináší čas
rozjímání, zklidnění, dobročinnosti, také umetání a čištění chodníčku ke svému srdci.
Vzpomínám, jak maminka říkávala „Uchovávej krb svých myšlenek čistý“. Období Vánoc to
jsou (nebo by měly být) hlavně svátky pokoje, rodiny a lásky; a především pro děti jsou
obdobím radosti. K Vánocům se váží lidové zvyky jako je zpívání vánočních písní a koled,
ozdobený vánoční stromek, betlém (jesličky), na vánoční stůl patří vánoční kapr, vánoční
cukroví, různé pečivo a mnoho dalších dobrot, v neposlední řadě vánoční dárky. Zvyku dávat
dárky, bohužel, využívá obchod a reklama až „neřádně“, přitom by se svátky daly oslavit
s daleko menšími náklady (třeba i bez půjček). To už ale zní málo romanticky, že? I zde však
má každý svoji pravdu.
Nedávno jsem náhodně zalistovala ve starém ročníku Sluníčka (časopis pro nejmenší) a moc
se mi líbila metafora tří vánočních ozdob. První koule je třpytivě bílá. V ní jsou ukryty bílé
Vánoce, plné sněhu a stříbrných květů na oknech. V červené kouli jsou Vánoce radostné a
hřejivé. Rozsvícené svíčky, jablíčka, ořechy, dárky. A v té třetí, tmavě modré kouli najdeme
tajemné Vánoce. Jejich dlouhé noci, tmu za okny a ten nejkrásnější Štědrý večer.