Muzikoterapie 7 - Page 13

ontické skutečnosti mají, i když jedinečně prezentovaný a méně zjevný nebo přehlédnutý ontologický význam i v bdění. Snové příklady. Matka dvou dětí má sen o tom, že je uvězněná v rychle hořícím domě. Musí se pokusit děti zachránit. Je to imperativní, těžko zvládnutelný požadavek. Musí se rozhodnout, které dítě se pokusí zachránit jako první, neboť to bude mít mnohem větší šanci na přežití, než to druhé. Je to děsivá volba, protože situaci prožívá jako volbu mezi dvěma zly. Jiná matka je uvězněna v podzemí s rychle stoupající vodou. Musí se rozhodnout, které z dětí vynese jako první a druhé ponechá na místě v naději, že ještě bude mít šanci se pro ně vrátit. Ukazuje se také, že „Sofiina situace“ je možnou situací všech matek, které mají více dětí. Takové chvíle, kdy se musí rozhodnout mezi více zly, znají matky důvěrně. Třetí sen. Maminka se rozvádí a má možnost si sebou z rozvedeného manželství vzít jen jedno ze dvou dětí. Obě dvě s ní chtějí jít, jen jedno však je soudem přičteno matce do výchovy. Druhé musí zůstat s otcem. Matka se má pro jedno rozhodnout s tím, že s druhým se pravděpodobně již nikdy nesetká. Je to volba osudová. Tragičnost „Sofiiny volby“ patří k mateřství. V jiném snu stoupá žena se svým manželem na příkrý horský svah, který je stále strmější a vrchol se nachází v nedohlednu. Uvědomuje si, že pokud se okamžitě neobrátí, nutně zahynou. Manžel však nedbá. Jde k němu blíž, ale již překročili kritický bod a její obava se naplnila. Po svahu ujíždějí stále větší rychlostí. Popadá ji panika. V tom okamžiku uvědomuje, že může poslední chvíle života strávit v objetí se svým mužem a být už jen a zcela s ním. Přestává myslet na všechno a má dojem, že i manžel jejich situaci pochopil. Otevírá se jí možnost se již o nic nestarat, nic nezařizovat, ani se zatěžovat plány a starostmi o příští. Využívá ji, a to ji naplňuje hlubokým mírem, který volba přináší. Naplno jí prostupuje poznání, že nejde o to, jak dlouho člověk žije, ale jak svůj život žije. A tak se přimyká ke svému choti a je mu cele odevzdána. Tím se situace proměňuje a nabývá smysl. V další sekvenci pádu se ukazuje, že jízda může skončit pozvolným sjetím po svahu, protože strmá stěna přechází do pozvolnějšího tvaru. Zůstává jiskřička naděje, že jízda nemusí nutně skončit smrtelnou havárií. I tato naděje přináší pocit úlevy. Ke svému vlastnímu překvapení nemá ze smrti žádný strach. Říká: „Když se člověk rozhodne udělat to, co bytostně vnímá jako správné a smysluplné a v této volbě zůstane věrně, nemá se již čeho bát“. Dotyčná nevyžadovala další vyvádění snových skutečností do konkrétních situací jejího osobního života, protože: „To už pochopím sama, na to nikoho nepotřebuji“. Rovněž se zde potvrzuje, že porozumění smyslu snového života nespadá primárně do psychiatrie, ani psychopatologie, ba ani dokonce do psychologie, ale do života každého z lidí. Tomu nasvědčuje jiný sen, ve kterém mladá žena, která od malička trpěla a jen s krajními obtížemi zvládala strach ze smrti. Psychiatrii i psychoterapii však její rodiče a později ona sama odmítala. Toto je její snový příběh: „Nacházím se na malé planetě daleko od Země a čekám spolu se zástupy lidí na smrt. Nějaký místní rozhlas nám oznamuje, že lidé nebudou odcházet podle nějakého plánu, ale že do naší planetky asi za hodinu narazí jiné kosmické těleso, které zabije všechny. „Cítím, jak se mne zmocňuje ten starý panický strach, ale ve stejnou dobu také vnímám nějakého starého muže, jak se chvěje strachy a zoufale okolo sebe hledá někoho, ke komu by se přimkl. V tutéž chvíli ke mně přichází nějaká starší žena a žádá mne o pomoc sepsat poslední dopis pro svoji rodinu. Slibuji, že pokud to stihnu, tak jí ráda pomohu. „Pokud už čas nezbude, tak pomoci moct nebudu“. Držím přitom pána za ruku, hladím ji a uklidňuji ho, že tu není sám, že s ním čekám i já“. To uklidňuje jeho i mne. Uvědomuji si, že nám zbývá jen posledních pět minut do konce. Posledních pět minut musím mít pro sebe, jinak by moje pomoc druhým nedávala smysl. Takhle to cítím. Ta paní zde navíc není, takže se s ní nemohu ani rozloučit, ani jí říci že na ní již nemám čas. Ponořuji se do