Muzikoterapie 7 - Page 10

změna neboť vše, co jsme se naučili a osvojili, se v tomtéž čase stává předsudkem. (srovnej s empiristou J. Lockem). Porozumění i předporozumění nabývají tímto na dějinnosti, která, je-li zohledněna, pomáhá nejen předsudky tematizovat, porozumět jim, ale také je kultivovat. Pouhé boření předsudků, které jsou součástí zkušenosti jedince, vedou k destrukci časování vlastních dějin a k dějinnému odcizení pobytu. Dějiny jsou svým způsobem historií předsudků. Téma také patří do vývojového pohledu na člověka, na problematiku formování zkušeností; jejich osvojování, používání, testování a hodnocení. Toto nás souběžně přivádí ke kulturně sociálnímu vývoji jazyka a řeči 7 , jimiž se porozumění uskutečňuje; propracovává, uchovává, předává a dále rozvíjí a kultivuje 8 . Ale vraťme se k jádru našeho tématu! Nejen k psychopatologii, ale i ke snovému výkladu přistoupili fenomenologicky Binswanger i Boss. Boss se domnívá, že sny jsou jevy autochtonní, že je nelze redukovat na jiné duševní skutečnosti a jejich děje jsou fenomenologicky srozumitelné. Ve své výkladové práci má za to, že vyvedením snových skutečností do bdění se objeví jejich smysl a pravý význam. Obávám se, že je nutné být pozorný k nebezpečí snové redukce tím, že by byl bdělý život nadřazován snovému. Když se člověku zdá o psovi, tak pes zůstane psem a nemůže být prohlášen za babičku. To by byla redukce. Toho si je Boss velmi dobře vědomen. Podle Bosse však psí oddanost ve snu poukazuje k podobné oddanosti babičky ke snícímu v bdění. Smysl plyne ze snových a bdělých kontextů, mezi nimiž Boss vede významové i emoční paralely a analogie. Vyhne se tak problematickému vysvětlování souvislostí mezi sněním a bdělou realitou pomocí hypotéz o symbolizaci pudů, pudových konfliktů a jejich derivátů, zapovězených osob nebo činností a jednání. V tom je však skryt malý háček, neboť pak vlastně nejsou vykládány sny, ale jejich hypotetické souvislosti s bděním. Pokud postupujeme fenomenologicky, tak se dobereme neredukovaných souvislostí snění a bdění, kdy sny mají pomáhat porozumění životu v bdění, ale nikoli samotným snovým událostem. Ty jsou totiž účelově vyselektovány a aplikovány podle toho, jak korespondují s bděním. Podřizujeme tak snění bdělému životu, kterému sny a snění de facto slouží jako užitečný, nicméně pouhý vmezeřený spotřební duševní materiál a/nebo průběžný psychologický servis 9 . Na základě daseinsanalytických zkušeností jsme zjistili, že pokud výklad vedeme nikoli ze snu, ale po celou dobu setrváme ve snu samotném, tak se nám objeví snový život jakožto samostatný, i když s bděním související modus pobytu. Pro ilustraci; Muž má sen, že jede z prudkého kopce na saních a prožívá jak divokou radost, tak také strach, že se něco může stát. Vykladač se řídí analogií snu s bděním. Má snícího k hledání významů divoké jízdy v bdělém životě, a pak nabízí hypotézu, že tento způsob pohybu ve snu něco říká o vyladění jeho dasein i v bdění. Divoká snová jízda z prudkého kopce poukazuje k zálibě pouštět se v bdění do riskantních životních akcí, do kterých se ostatní nepouštějí, i ve snu je snící na sjezdovce sám. Toto chování je emočně prožíváno ve snu i v bdění podobně. Je to pocit 7 V psychologii je užitečné jít k dílu Vygotského. Vygotskij L. S., Psychologie myšlení a řeči, Portál, 2017 8 Význam jazyka a řeči a jejich uplatnění v dějinách je patrný i v celém politicko-historickém kontextu současných i nedávných událostí ve světě. Český fenomenologický myslitel Jan Patočka, dějinnost pobytu analyzoval na společensko-kulturním pozadí a svoje filosofické úvahy proměnil v politické úsilí o prosazování přirozených lidských práv a svobod jednotlivců i velkých lidských společenství; národů a států. Jeho vizionářské snění o evropanství se uplatnilo ve formulování a uplatňování Charty 77 a mělo zásadní vliv na politické dílo Václava Havla, na Sametovou revoluci v roce 1989 a na politické dění po ní u nás i v Evropě. 9 Snění a bdění jsou jako chůze. Každá noha kráčí jinak. Noha vysunutá dopředu je chodci viditelná a právě té udílíme naše pokyny; směr, délku kroku i ráz chůze. Druhá zůstává mimo naše zorné pole. Ta přední vykračuje a tím vytyčuje směr a započíná posun člověka dopředu, druhá nese váhu těla, zajišťuje stabilitu chůze a udílí odrazovou sílu celému pohybu. Vzájemně sladěné protipohyby nohou tvoří krok a tak i přirozený pohyb chůze. Podobné je to v poměru mezi bděním a sněním.