Jitka Pejřimovská
Význam modu „žitých ideí“ z pohledu systémové muzikoterapie
The meaning of the "way of living ideas" from the point of view of systemic
music therapy
Abstrakt:
Modus „žitých idejí“ je tématem systémové muzikoterapie. V textu je osv ě tlen jeho
význam. Vztahuje se k nalézání autentického „já“ a odbourávání ne - pravého „já“, které
skute č né „já“ č lov ě ka poškozuje,.
Klí č ová slova:
systémová muzikoterapie, modus žitých ideí
Abstract:
The "Living Ideas" Modus is a topic of systemic music therapy. The text is illuminated by its
meaning. It is about finding an authentic "self," and degrading an alternative "self" that
damages the real "I" of man.
Keywords:
systemic music therapy, a way of living ideas
Úvod
V procesu hudebního myšlení se na jeho vrcholu vynořují ideje, jejichž prožitek pracovně
nazýváme modus „žitých ideí“. Modus „žitých idejí“ v hudbě neznamená jen ideje pojaté
filosoficky a uchopené racionalitou, ale znamená vhled k „žitým idejím“. Zde je propojen
pojem s „afektivním souhlasem s ním“. „Žité ideje“ mají v umělecky nosné hudbě pozitivní
kvalitu. V životě samém ale mnohdy mají i kvalitu negativní.
Vliv „negativních žitých ideí“ poškozuje autenticitu „já“. „Negativní žité ideje“ zabraňují
potenci „já“ se uskutečnit, vzniká pokřivení, ne-pravé „já“. Ale hudba, umělecky nosná co
do své organizace uspořádaná hudba, „negativní žité ideje“ odkrývá a napomáhá
dosažení modu „pozitivních žitých idejí“ a podporuje tak uskutečnění potence „já“. Touto
povahou hudby samé je pak i předznamenána povaha systémové muzikoterapie. Proto se
v textu pozastavíme nad článkem řetězce dění od potence osobnosti k jejímu uskutečnění
a u „žitých idejí“ v jejich pozitivní i negativní podobě.
Modus „žitých idejí“
„Žité ideje“ se vynořují ve vědomí z preverbality, ne-vědomí a směřují k postverbalitě,
k tužbám smyslu života a idejím. Evidujeme je ve vědomí, jako komplexity myšlenek a
emocí (afektů, vyšších citů a pocitů), které obsazují naše vědomí vztahující se obligátně
k „já“. Jejich vynoření můžeme zachytit v našem vědomí pouze již jako jejich přítomnost,
evidenci. Neodhalíme jejich postupnou genezi. Vznikají často spontánně, v proudu
asociací. Nejsou tedy výsledkem naší myšlenkově-logické činnosti, ani nejsou výsledkem
naší moci až nadmoci nad psychickým děním, či událostmi života a situacemi. Naopak –
tyto myšlenky doprovázené emocemi (prostupujíci od preverbality k postverbalitě, jak bylo
řečeno) provazují bio – psycho – socio – spirituální subsystém. Obsazují i nejvyšší
hierarchickou vrstvu tužeb člověka. Stávají se naší motivací, mnohdy ne zcela
uvědomovanou, a ovlivňují tak nejen psychické dění, ale i naše chování, jednání, i
biologické dění našeho organismu, včetně salutogenních procesů. Jejich noření do
organismu i psyché jim poskytují kvalitu „spjatosti se životem člověka“, proto jejich