nadále. Neznamená to ale, že by byla aktuální sama o sobě. Je nadčasová tím, že se stává aktuální pro každý konkrétní čas její realizace, protože my do ní můžeme projektovat své osobní dnešky a stále od ní dostáváme smysluplnou zpětnou vazbu. Hudba je vždy aktuální a osobní záležitost.
Často se se svými orchestrálními posluchači setkávám inkognito na čekané na kýženou zelenou poblíž pražského Rudolfina u přechodu pro chodce, který je již po léta úžasným zdrojem jejich osobních pokoncertních dialogů. Nemohu na závěr nevzpomenout jeden rozhovor milého párku po jednom koncertě, na němž jsme s mou kolegyní u pultu u závěrečné skladby - naší oblíbené a pro nás dvě dosti komické, tak těžce to komično prožívaly, až jsme se z toho navzájem rozplakaly. Páreček v mrazivém večeru odcházel oblažen hudbou a ještě živě polemizoval nad touto poslední skladbou následujícím způsobem: On: „Jak se Ti líbila ta poslední odlehčená skladba?“ Ona: „Odlehčená? Co Ti na ní připadalo tak odlehčený? Vždyť to byla melancholie jako prase!“ On: „No já teda myslím, že byla jasně odlehčená!“ Ona: „No miláčku nevím..ta byla jasně smutná.. A já mám pravdu, protože proč by jinak ty dvě paní v houslích u toho tak brečely?!“ Tak mě napadá...byli jsme vůbec na tom samém koncertě?