možností tolik „osobních variací“ ? Vždyť je přece daná v těch notách! Hudba v notách, to je hudba, která je "v možnosti" - je pouze možná, nikoliv reálná. Zapsaná skladba, to je jen plán na stavbu; potenciální možnost konkrétní zvukové a rytmické mapy, dynamické náplně a agogiky; reálně ji stavíte teprve jejím zahráním. Skladba potřebuje pro svou existenci reálný čas a prostor, v němž se teprve uskuteční a potřebuje člověka, který ji uvede do slyšitelné podoby. Bez muzikantů jakoby skladba takřka neexistovala, bez živé realizace človekem jakoby hudba nebyla. Ovšem, hudba není dům. Dům postavíte a při troše štěstí zůstane na tom místě stát dlouhá léta tak, jak jste ho projednou postavili. Hudbu „nepostavíte projednou“. Její rytmický a harmonický plán nelapíte a nesvážete hmotou. Hudba je abstraktní časové umění a jako taková není hmatatelná stejně jako onen čas, který je její základní podmínkou. Jako pak dům jeho realizací podle plánu zdefinitivníte; hudbu naopak realizací jejího notového plánu o to více vrháte do velmi těžko uchopitelné abstrakce. Hudba se navíc na jednu stranu vlivem realizace muzikanty v reálném čase osvobozuje ze zajetí tištěné podoby, stává se pak ale ještě abstraktnější i proto, že hudební výrazové prostředky, ač zaznamenatelné, rozhodně nemají povahu exaktních parametrů, které by byly přesně určující jako například číselná hodnota; je to návod, jehož realizací se od nějaké přesnosti spíše vzdalujete, neboť podléhá čisté subjektivní interpretaci v subjektivně vnímaném čase provedení dané skladby. Uvedením skladby do slyšitelné reality jako muzikant proto nijak objektivně nefixujete její znění, protože jde do jisté míry vždy o vaši subjektivní prezentaci díla. (Ani úchvatný objev nahrávky takto nefunguje, protože to, co fixujete v nahrávce, nemá žádnou obhajitelnou evidenci pro to, být právě oním fixovaným autoritativním vzorem pro každé další provedení skladby.)
Čf open air, Praha, foto P. Kadlec
způsobem krásný originál, který v sobě zrcadlí právě vás a stejně tak každého dalšího jednotlivce v sále. Kdybychom měli nějaký nástroj, kterým to zaznamenat, vzniklo by z jediného poslechu jediné skladby tolik originálních záznamů poslechu, kolik bylo posluchačů. Jak je ale možné, že přesně nakomponovaná hudba, zakotvená v notovém zápisu, přináší tolik nterpretačních
II III II 87