Další krásné a zajímavé slovo je mír. Mír se řekne řecky eirene. Je to slovo pocházející z hudby. Mír vznikne, když spolu všechny tóny souzní, hlasité i tiché, vysoké i hluboké, jasné i temné, disonance i konsonance. Je to krásný obraz řešení konfliktu. Každý jeho účastník má jiné tóny, přináší do debaty jiné hlasy. Souznění je cestou k dosažení míru, k řešení. Pouze v případě, že jsem sama se sebou v harmonii, mohu dosáhnout souznění s ostatními. Souzní-li ve mně všechny tóny, vznikne harmonie nejrůznějších tónů ve společenství. Pokud jsem v nitru rozpolcená, rozštěpím i kolektiv. (3)
Jak už jsem zmínila v první části své „Cesty za terapií uměním“, jsem ta, která přistupuje ke strachům a úzkostem svých klientů z pozice alternativních pohledů jako terapeutka uměním.
Terapie uměním (umění jako terapie) spadá do oblasti expresivních terapií. Člověk v ní spontánně vyjadřuje své vnitřní psychické stavy, dojmy, pocity, nálady a s nimi spjaté zkušenosti nebo poznatky. (4) Vedu tzv. malou terapii, tedy dalším slovem podpůrnou terapii. Ve své nedirektivní formě má jistý vztah k humanistické orientaci, je to terapie eklektického charakteru. Během podpůrné terapie se snažím vyjadřovat jasně a přímo. Jedním z cílů je například podpora klientova pocitu bezpečí. Klienty beru vážně a s respektem. Zdůrazňuji pozitivní rysy klientovy osobnosti, jeho psychické fungování upevňuji spíš přímým oceněním, pochvalou.
78 II III II