Slovo, jako klíčové slovo myšlenkové mapy, nás dovede k paprskovitému myšlení, a to zase k vědění, že slovo umí opravdu mnohé. Teď mám na mysli slovo obsahem dobré a taky krásné slovo. Když je slovo oděno v písňovém kabátku a člověk se může ze srdce vyzpívat, druhého to může až na srdci pohladit. Jindy prožijeme úžasnou chvilku, když krásné slovo vévodí veršem či jiným poetickým textem a v pozadí zní hudba. A taky s určitostí vím, že byste našli další šíře krásného slova.
Síla veršovaného rytmizujícího slova byla využívána od pradávna. Můžeme předpokládat, že si různí léčitelé, minesengři, kněží, terapeuti, lékaři, pedagogové či básníci vypomáhali silou mluveného, později i tištěného slova k ovlivnění prožívání a jednání lidí.
Krásná umění, ať poezie, rétorika, beletrie či hudba, patří do časově-múzické skupiny umění. (1)
Ve srovnání s artefakty výtvarného umění – obrazem či sochou – se nám hudba jeví jako zcela nehmotná. Výtvarných děl se můžeme dotknout, můžeme je zvážit, přemístit a tak si ověřit jejich hmotnou existenci. Jsou k dispozici stále, nemizí tak jako hudba po svém doznění. Výtvarné dílo je věc.
Hudba je naproti tomu na první pohled nemateriální. Hudba je děj. (2)
FOTO HK
II III II 77