jiným směrem než cesta psychologa či psychoterapeuta.
Prvních odpovědí z oblasti muzikoterapie se mi dostalo během výukového a výcvikového programu muzikoterapie u dr. Hany Vyhnálkové. Inspirativním pro mě bylo její pojetí receptivní muzikoterapie. Poslechovou muzikoterapii lze umocňovat v kombinaci s kresbou, s imaginací, s pohybem, a to vždy v následném rozhovoru o poslechu hudební ukázky, tedy pohovořit s klienty o jejich účincích na každého z nich apod.
Poslech hudby nás uvádí do zvláštního světa. Mizí z něho konkrétní obsahy a zůstává melodie, harmonie, rytmus, intenzita a barva zvuku. Hudba může uklidňovat i vzrušovat a vzpružit. Opakování hudební myšlenky – tématu či melodie – a její variace mohou mít obdobný účinek. Při poslechu hudby se mění jak výška tónů, tak intenzita zvuku. Do určité míry je to obdobou změn, které člověk prožívá v životě. Obrazně řečeno, člověk je jednou nahoře, jednou dole. (1.2)
Slovní obrat – sociální pedagožka se specializací – se mi moc líbí (naznačuje líp moje „úzké“ zaměření). Udělila jsem si ho sama. A proč ne? Jsem ve věku, kdy už můžu. Nemusím čekat, jak rozhodnou ti moudří. Už se nemusím bát, propustila jsem svůj strach, který omezoval moje možnosti.
Když má profesionál, pracovník pomáhajících profesí dobře zvládnuté svoje strachy a úzkosti, pracuje se mu mnohem lépe. Klient na něm pozná jeho vnitřní vyladěnost, vnitřní klid a vyrovnání, a to se přenáší i do vzájemného vztahu. Klient totiž potřebuje důvěřovat, cítit se bezpečný a přijímaný. (1.3)
Zmiňovanou specializaci jsem absolvovala třemi dvouletými akreditovanými kurzy, v těsné časové návaznosti. Nejprve to bylo studium etiky (vedení k prosociálnosti) při Etickém fóru Praha. Následovalo milé období s Edukační muzikoterapií, s garancí Katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty UK Praha. A třetím poznávacím obdobím byl systematický kurz Arteterapie a artefiletiky u dr. Štefančíkové, s garancí České arteterapeutické asociace.
Samozřejmě se vzdělávám i nadále, dohledávám nové informace, znalosti, dovednosti. Prostě, jsem pozitivně naladěná pro andragogiku. Co mě samotnou dokáže zaujmout, nadchnout, to následně, v modifikované podobě, vnáším do své přímé práce s klientem. Konkrétně např. hrátky se slovy, práce s říkankou či veršem, spontánní psaní, četba krátkého příběhu. Velkou inspirací mi je nová speciálněpedagogická expresivní terapie poetoterapie. Velmi opatrně nakládám se slovesnou poetikou a klienti změnu tématu vnímají jako jakýsi lyrický experiment, který do terapie uměním patří.(2)
II III II 71