Závěr
Uvedením osmi tématických okruhů byla blíže představena problematika muzikoterapie jako oboru, která vyvstala při projednávání uzákonění muzikoterapie. Lze shrnout – jednota muzikoterapie je bytostně nesena povahou její komplexity, kohese a specifické úrovně - zvuku a hudby. Vrstvení muzikoterapie je spíše akcentací jejich aspektů v kontextu její celistvosti. Muzikoterapie je vědomou, strukturovanou a záměrnou intervenci, která vědecky dokládá význam interakcí mezi muzikoterapeutem a klientem/pacientem.
Respektování organizace hudby a respektování určení hudební povahy projevů či preferencí klienta/pacienta v souvislosti s ostatními úrovněmi, kterými je stav klienta/pacienta identifikován, je teprve naplněním nároku na záměrnost muzikoterapeutického procesu, jeho strukturovanost a vědeckost, a jedná se pak o systematickou muzikoterapií. Postupy nenaplňující tento nárok, imponují spíše jako propojení základního oboru doplněného hudbou: rehabilitace s hudbou, psychoterapie s hudbou a podobně.
Muzikoterapie, kdy její realita působení není dostatečně zřetelně a zjevně uchopena myšlenkově (teoreticky), nebude pro obor muzikoterapie přínosem, protože nese nejasnost „čím působí“, a tedy nese značné riziko poškození klienta/pacienta. Vrstvení muzikoterapie na sedm podskupin se pak odvíjí od povahy potíží a potřeb klienta/pacienta i od kompetence muzikoterapeuta. Text se věnoval pouze vybraným tématům, které se jevily během projednávání uzákonění muzikoterapie jako významné.
66 II III II