V poslední podkapitole navrhujeme dělení muzikoterapie, muzikoterapie jako transdisciplinárního oboru, dle uskupení závažnosti potíží, potřeb člověka a kompetencí muzikoterapeuta. Psychika jedince v psychosociální normě reaguje odlišně na psychickou i fyzickou zátěž, než psychika jedince trpícího psychickou a behaviorální poruchou.
Je možné rozlišovat potíže a potřeby ontogenetického vývoje, dítěte, které překonává vývojové potíže, úlohy muzikoterapie rodinné, muzikoterapie dospělého věku, v momentech běžných kolisí lidského života, při syndromu vyhoření, při stavech pracovního přepětí, vztahových potíží, partnerských a porozvodových stavů, vyrovnávání se se stářím a úmrtím v rodině, i úlohy muzikoterapie v situaci psychických a behaviorálních poruch, somatických či psychosomatických onemocnění, potíže období rekonvalescence a potíže vzniklých v různých dalších situacích, kde je třeba posílit salutogenní procesy nebo i kvalitu sociálního cítění.
Související glosy s předcházejícími tématy
Narativita pracuje s vyprávěním žitého života jeho nositelem, vyprávějícím. Vyprávění představuje primární interpretaci žitého života jeho nositelem. Každé vyprávění má osobitý charakter, vynáší určitý typ dramatického oblouku, více podobného heroickému snažení, či vyhlížení šťastných okamžiků a pod. Dramatický oblouk individuálního příběhu se profiluje v modu vyprávění i v modu hudebních kreací. I když má svůj ráz, je možné najít větší či menší podobu s dramatickým obloukem jednoho z typů (prototypů) žánru, obecně - kulturně srozumitelných vzorů dramatického oblouku (Srovnej Chrz V. 2007, Chrz V. a Čermák I. 2015). Dramatický oblouk zachycuje počátek příběhu, jeho vystupňování v zápletce, otázce či v krizi, i jeho zklidnění v nalezené odpovědi či v řešení, nebo i ve výhledu nalezení řešení v budoucnosti. Dramatický oblouk provází vyprávění i vyprávějícího od počátku, přes určitý typ gradace k jeho ukončení. Naproti tomu tzv. psychoterapeutická technika navozuje prožitek a otázku, a adept – jeho nitro i jeho chování se otevírá momentu tázání se na řešení - řešení se očekává od frekventanta, klienta/pacienta. Ten se ocitá doprovázen, až spíše evokován k momentu otázky po řešení, ale poté je řešení na něm samém. Ať se jedná o diagnostickou metodu ROR, TAT, nebo známé techniky „zakázaného ovoce“ či „nedobytného hradu“, „ptáčátka“ a pod., rozdíl mezi „technikou“ a narativním dramatickým obloukem je viditelný. Rozdíl lze vyjádřit příměrem: technika se vnořuje do niternosti člověka jako otázka, dramatický oblouk jako otázka a odpověď. Pokud psychoterapeutická technika se vnořuje do nitra člověka, kde navozuje otázku a otevírá prostor pro řešení navozené situace – uvádí muzikoterapeut klienta/pacienta do situace, kde je na něj kladen nárok - nárok, který si neklade klient/pacient sám před sebe sama, jako ve vyprávění, ale nárok na něj kladený z vnějška. Klient/pacient v situaci nároku nalézajíc řešení, může prožívat různé psychické stavy – od prožitků radosti a spokojenosti, k prožitkům obav, úzkosti a až tramatu. Tuto finalitu muzikoterapeut musí předpokládat a v případě negativních prožitků klienta/pacienta nedovolit jeho traumatizaci.
64 II III II