Osobní varianta se „potkává" se ztvárněním (v narativním pojetí) žánru (invariantu). Zde se potkává interpretace života klientem, jeho osobní varianta dramatického oblouku, s obloukem narativního žánru, resp. s invariantem narativního žánru, literárním i hudebním. Muzikoterapeut toto setkání ponechává spontaneitě klienta/pacienta. Jsou vřazeny úrovně reflexí – od verbální k nonverbálním, zvláště zvukovo hudební. Jsou vřazeny i několikastupňové interpretace,, nevystačuje se s interpretací primární (prvou nezpracovanou reakcí klienta, muzikoterapeuta). Provádí se analýza, interpretace, ale muzikoterapeut neprovádí intervenci do fokusu identifikované potíže, ale pouze se fokus „setkává“ v podobě „setkání“ osobního invariantu a žánru. Předchází analýza, interpretace a volba intervence muzikoterapeuta, která spočívá ve volbě podoby setkávání osobního invariantu a žánru, ale „řešení a efekt“ tohoto setkání se ponechává spontánnímu zpracování psychice klienta (Pejřimovská J. 2016, Chrz V. 2007).
6. Muzikoterapie trancendentní inspirace
Dosavadní uvedené muzikoterapeutické vrstvy s poukazem na diagnostiku, mimohudební a hudební, a terapeutický proces, přináležely k poznání vědnímu - ke kauzalitě důkazu, příčiny a následku. Patří do moderní muzikoterapie vzhledem k přijaté metodě poznání – shody se skutečností (Srovnej: Chráska 2007). Živé jsou dnes ale i přístupy více či méně volně navazující na prehistorické a historické tradice, které v sobě zahrnují jak zkušenost přirozeného poznání, tak poznání mimopřirozeného a zjeveného.
Je nutné poznamenat, že hudba zůstávala dlouho nevydělena ze souboru prostředků, které měly za cíl z nadúrovně přirozeného života ovlivňovat život přirozený. Její význam se odvíjel od její ne-hmotné povahy - od tónů, které znějí bez aktivity lidského těla – především alikvotních tónů a rezonance. V této preestetické, mimetické tradici, tradici arché a v matematicko – spekulativních a astrologicko - kosmologických systémech, je hudba vpojována mezi ostatní prostředky, které sledují efekt nadvlády nad přirozenými a přírodními silami. K těmto systémům přináležejí i výkladové systémy působení – příslušné filosofie, nejčastěji s výkladem působení kosmických energií, ovládání praživlů, mnohdy s transcendentní inspirací vědění a pod. Je popisováno bytování ve vzálených místech, v budoucnosti v mimopřirozených „světech“, včetně komunikace s nadpřirozenými intelekty.