psychické složce přikládal vyšší význam než odpovídá skutečnosti. Proto je nutné rozlišovat úrovně psychických poruch a onemocnění. Uvádíme níže rámcově kategorie rozlišení (Srovnej: Šolcová 2007):
a. úrovně stresu – s jeho aktivační fází, fází modulující odpověď a fází rezignační.
Hluboké trauma:
b. úroveň hluboké traumatizace s přetrvávajícími následky - zde se navozuje adaptační odlehčení, a to postupně.
Somatická úroveň:
c. psychosomatická onemocnění – oba mody,
d. úroveň somatického onemocnění, kde salutogenní působení zmírní příznaky či napomůže adaptaci pacienta/klienta,
e. úroveň úbytku vitality organismu s výskytem polymorbidity, fragility organismu ve stáří a období paliativní péče o pacienta.
5. Systémová muzikoterapie se zaměřením na sociální roli, na kvalitu sociální interakce a komunikace - využívají se zde edukační a reedukační postupy, muzikoterapie psychoterapeutická, ale i muzikoterapie sociální role (ne-psychoterapoeutická - „na půl cesty“), kdy je ztvárněna vyprávěná i nonverbální varianta dramatického oblouku života či životních epizod.
II III II 61