Muzikoterapie 4,5 | Page 58

zacílení, ale v rámci realizace primárních cílů se uskutečňuje spontánně i sekundární vliv muzikoterapie, jehož průběh by měl muzikoterapeut monitorovat. Lze říci, že zaměření se na jeden subsystém, resp. na vztah mezi nejčastěji dvěma subsystémy v konkrétních cílech muzikoterapie - znamená zamýšlený vliv muzikoterapie, představuje primární vliv muzikoterapie, sekundární vliv je vliv spontánně působící na další subsystémy. Protože můžeme předpokládat i  nová využití zvuku a hudby v léčebných postupech i v edukaci či socializaci, relaxaci a aktivaci organismu a psychiky, například, nelze vyloučit, že v  budoucnu bude možné vpravovat látky podkožně zvukem, je vřazena mezi jednotlivými kategoriemi muzikoterapie i kategorie zatím nevřazených postupů.

Dynamiku funkcí organismu i  psychiky člověka nahlíží systémová muzikoterapie jako cyklicky se opakující spirálu v  plynutí času – excitace, vrchol, útlum - a  to, jak na úrovni fyziologických dějů, na úrovni biologických rytmů, rytmicky se opakujících funkcí různých systémů organismu (respirační, kardiovaskulární...), na úrovni součinnosti autonomních i  vědomých funkcí, tak i  na úrovni osobnostní, hodnot smyslu života a interpretace svého životního příběhu a  sociální role. Lze říci, že zvukovo – hudební kreace klienta/pacienta i  jeho vyprávění, hodnocení minulosti a  očekávání budoucnosti i  povaha sociální interakce a komunikace, ale i povaha kvality pohybu a i  vlny bolestí a  fyziologických funkcí, jsou vyjadřovány určitým obloukem intenzity či dynamiky.

V  případě personálních významů se jedná o „dramatický oblouk“. Ten stojí v  bázi například nalézání souvislostí mezi úrovněmi vyprávění o  svém životě a  zvukovo-hudebních kreací vyjadřujících životní prožitky klienta/pacienta. Srovnání pak jednotlivých úrovní vede k  pochopení niterného dění jedince na pozadí dramatického oblouku životního příběhu. (Srovnej Chrz V. 2007, Chrz V. a Čermák I. 2015, Chrz V., Dubovská E., Tavel P., Poláčková-Šolcová I. a Čermák, I. 2016).

V této podkapitole je třeba zmínit i diskrétní diferenci mezi hudební výchovou, hudebním uměním - kde se též odehrává kultivace člověka uměním a  mezi muzikoterapií. Muzikoterapie, alespoň v  četných momentech, zaměřuje směřování intencionality (v  širším slova smyslu) klienta/pacienta na vyjádření toho, co jedinec prožívá či niterně prožil, bez filtru vnímání hudby jako umění - vnímání hudebního krásna. Tím se hudba v  muzikoterapii stává velmi silně působícím faktorem, odlišujícím ji od hudební výchovy a  kulturního působení hudby.

Rozvrstvení jednotlivých muzikoterapeutických postupů, s  premisou nadřazenosti její celistvosti, znamenají snímání a  rozpoznávání potíží a  příznaků klienta/pacienta v  mimohudební a  hudební diagnostice a jejich terapeutické ošetření v navazující terapii.

58 II III II