své muzikoterapeutické práce, svými vlastními diagnostickými nástroji a srovná s diagnostickou analýzou úrovně zvukovo hudební. Podobně se organizují i jakékoli postupy muziko - terapie, kde se stále provazuje a směřuje k nacházení souvislostí mezi úrovněmi mimohudebními a zvukovo – hudebními. Tak se dospívá k interpretacím. Diagnostika - vnoření se do muzikoterapeutické reality zrcadlící stav klienta/pacienta, identifikace potíží) - a volba postupů terapie - tedy vynoření se z muzikoterapeutické reality k porozumění, konstruktům a teorii - jsou sourodé. Způsob diagnostiky více méně určuje i způsob terapie. Diagnostika a terapie jsou sourodé, protože se vztahují k téže vztahové síti, kterou rozpoznávají. Jinými prostředky bude diagnostikovat muzikoterapeut edukační, jinak muzikoterapeut z oblasti léčebné rehabilitace a jinak muzikoterapeut – psychoterapeut, či sociální pracovník - muzikoterapeut. Tato otázka souvisí s vrstvením muzikoterapie, viz níže.
Obecně lze říci, že muzikoterapie, která pracuje s diagnostikou a navazujícím terapeutickým procesem, shodné úrovně reálného a myšlenkového vnoření do reality pacienta/klienta, je muzikoterapií systematickou. Zde muzikoterapeut i indikaci např. lékaře uchopuje vlastními nástroji diagnostiky a terapie. Naplněním pak „muziko - terapeutického“ cíle se naplňuje významně i terapeutický cíl lékaře, který ale opětovně zhodnocuje vlastními diagnostickými postupy. Pokud muzikoterapeut neprovede tento transfer, jedná se o muzikoterapii podpůrnou, a zde i průběžnou kontrolu provádí lékař a muzikoterapeut pracuje pod významným rozměrem dohledu lékaře. V prvém případě se jedná o samostatnou činnost muzikoterapeuta v týmu, jehož členem je i lékař, psycholog, sociální pracovník a pod. Diagnostika a terapie musí být sourodé proto, aby muzikoterapeut dokázal porozumět relevantně chování a prožívání klienta/pacienta, reagovat na něj. Pokud muzikoterapeut nevychází ze své kompetence a neporozumí relevantně prožívání a chování klienta/pacienta může dojít k iatrogennímu poškození klienta/pacienta.
VII. Vrstvení muzikoterapie v sedmi kategoriích
Rozvrstvení jednotlivých muzikoterapeutických postupů, které jsou níže uvedeny, jsou vrstvením stále v kontextu celku, pouze akcentem na aspekt a za podmínky této premisy – se přístupy systémové muzikoterapie dělí dle toho, na jaký stav, potíže, kolisi či příznak se muzikoterapie primárně zaměřuje. Současně se klade význam na vrstvení interpretací a sourodost - soupodobnost diagnostiky a terapie. Pokud se zaměřuje určitý muzikoterapeutický postup na určitou problematiku, jedná se o primární zacílení,