které se stávají posléze součástí celkové interpretace. Vyšší úrovně interpretace jsou obligátní nutností proto, aby subjektivita muzikoterapeuta nesuplovala neoprávněně subjektivitu klienta/pacienta a nenarušovala uskutečnění jeho osobnostní identity. Současně hudební uspořádanost anticipuje emočně atraktivní prožitek. Hudební uspořádanost tak umožňuje to, že zvukovo hudební exprese jedince, jako jedna z úrovní zrcadlení (zobrazení) stavu klienta/pacienta, je úrovní s novými obsahy, a tím obohacuje a diferencuje množinu již zjištěných nebo jinak zjištěných znaků identifikujících stav klienta/pacienta. Vynáší obsahy, které velmi často nejsou vyjádřeny ani ve vyprávění, ani v jiných úrovních exprese zjištění stavu klienta/pacienta. Tato nová obsahová úroveň hudebních kreací umožňuje vyšší úroveň diferenciace pro diagnostický proces a komplexnější uchopení procesu terapie - komplexnější a ucelenější komplexitu a kohesi muzikoterapeutického procesu. (Srovnej: Chrz V. 2007, Chrz V. a Čermák I. 2015, Chrz V., Dubovská E., Tavel P., Poláčková-Šolcová I. a Čermák, I. 2016)
VI. Diagnostika a terapie – sourodá úroveń setkávání
se s potíží klienta/pacienta
Diagnostický proces i proces terapeutický záleží, jak bylo již uvedeno, na hustotě sítě znaků, zobrazujících stav organismu a psychiky klienta/pacienta – na diferenciaci této sítě znaků, která dále umožňuje nalezení více souvislostí a komplexnější integraci v procesu terapie. Diagnostika i terapie znamená vnoření a vynoření se z muzikoterapeutické reality, a tedy diagnostika a terapie se takto provazují, jak ve složce mimohudební, tak i hudební. Zde, na této úrovni vnoření a vynoření, se potíž klienta zrcadlí v muzikoterapeutické realitě a setkává se (potíž klienta) s muzikoterapeutickým působením a dosahuje se terapeutické změny a terapeutických cílů.
Tam, kde muzikoterapie nevytváří ještě vlastní teoretický systém, vlastní metodu, mívá diagnosticko terapeutickou mimohudební složku původního oboru, z kterého vychází – například léčebná rehabilitace, logopedie, psychoterapie, edukace a pod. - a složku zvukovo – hudební. Požadavek diagnostiky mimohudební a hudební je pro muzikoterapii obecně platný. Například muzikoterapeut – speciální pedagog diagnostikuje, v počátku své muzikoterapeutické práce, nástroji speciální pedagogiky a srovná s pro muzikoterapii obligátní, zvukovo – hudební úrovní. Podobně muzikoterapeut - psycholog diagnostikuje v počátcích své muzikoterapeutické práce,