Odplavením úzkosti z „ohrožení ztráty či ztrátou kontroly nad svým životem“ se spouští (resp. se nebrzdí) salutogenní procesy lidského organismu i psychiky. V tomto momentu je nezastupitelně významná skutečnost, že prožitky úlevy (fyzické i psychické) a vůbec optimalizující prožitky souvisejí se specifickou uspořádaností hudby navozující emočně pozitivní anticipaci finality.
Prožívání je vyjádřitelné i modulovatelné primárně pomocí proměn hudebních konfigurací a strukturací v rámci hudebních kreací a spoluhry muzikoterapeuta a klienta/pacienta. Specifická organizace hudby, která se zde uplatňuje, znamená uspořádanost, která tíhne k ucelenosti celku, systému. Toto tíhnutí hudby k celisvosti pak umožňuje, že hudba navozuje momenty v hudebním proudu a v plynutí hudebního celku, které nejsou projevem zcela předem určeného plánu. Během znění hudebního celku se objevují zlomy, momenty otevření se hudební inspiraci a invenci. Uspořádanost hudby, její síla tíhnutí k zachování celistvosti podtrhuje i skutečnost, že do hudebního myšlení jsou inspirace a invence vřazeny. I proto, na základě zjištění systémové muzikoterapie, hudba je mediem, které nese (v narativním kontextu) nové obsahy významné pro životní příběh, nese obsahy personální kvality tíhnoucí k uskutečnění osobnostní potence a kapacity pacienta/klienta, jako aktéra svého života ( Srovnej: Chrz V. 2007, Chrz V. a Čermák I. 2015).