II. Komplexita a kohese – jednota muzikoterapie
Právě proto, že muzikoterapie, a v ní obsažená zvukovo – hudební úrověň - povahu komplexity a kohese člověka zrcadlí, je třeba i v samotné muzikoterapii kvalitu zrcadlící komplexity a kohese střežit a zachovat.. Muzikoterapie, právě pro svou schopnost zrcadlit komplexitu a kohesi člověka, tedy pro vlastní úroveń komplexity a kohese, se stává oborem svébytným a specifickým. Znamená to také, že muzikoterapie může plnit funkci muzikoterapie systematické, kdy sama o sobě plní funkci terapie, s předpokladem ale provedení předchozí vlastní diagnostiky. Právě systémová muzikoterapie, která vychází z teorie otevřených systému,, naplňuje požadavek terapie systematické. Lze ji pak charakterizovat jako vědomou, strukturovanou a záměrnou intervenci. Muzikoterapeutická realita zrcadlí komplexitu člověka a muzikoterapeutická teorie ji uchopuje (včetně terapeutického vztahu muzikoterapeuta a klienta/pacienta. Pokud se muzikoterapie vrství do svých jednotlivých zaměření, znamená toto vrstvení akcent na ten který aspekt, ale ne tříštění jednoty komplexity a kohese muzikoterapie. U systémové muzikoterapie je aspekt představen vztahy mezi subsystémy (bio – psycho – socio – spirituálním).
Úroveň zvuku a hudby, kterými se jedinec sebe - vyjadřuje,
vynáší nové obsahy, které diferencovaněji a nově zrcadlí jeho
niternost. Zahušťuje se zrcadlení vztahové sítě, ze které muzikoterapeut
Zahušťuje se zrcadlení