Změna se děje uvnitř systému funkčně tak, aby se netříštla jeho celistvost (pokud tlak na změnu není příliš velký). Tato charakteristika otevřeného systému vystihuje i celistvost i proměnlivost hudby a nejen hudby. Lze nahlížet na vše „funkčně živé“ – na buňku, na člověka i stát – jako na otevřený systém. Faktem ale je, že se otevřené systémy liší svou úrovní složitosti, svou úrovní komplexity. Současně každá komplexita systému předpokládá svou specifickou soudržnost (kohesi), která by umožňovala vzájemnou funkční kooperaci a až změnu, ale neznamenala by rotříštění systému. Komplexita systému a jeho kohese spolu souvisejí. Komplexita systému je vyjádřena prosycením a složitostí své vztahové sítě. Vztahová síť prostupuje systémem a zabezpečuje přenos zpráv, umožňuje funkční kooperaci a zachycuje fokusy změn, které funkčně včelňuje do systému. Pokud se naruší kooperace – vyváženost protikladného tíhnutí ke změně a tíhnutí ke strukturaci - a tyto děje se vyčlení z funkčnosti systému - komplexnější systém se rozpadá na systémy méně komplexní. Jako příklady roztříštění celistvosti systému na menší celky, nebo utvoření nového celku, mohou posloužit změny státních celků. Státní útvar se rozpadá na více menších států, např. při rozpadu bývalého Československa, který byl navozen „vnímáním nerovnosti národních naturelů ve vzájemné kooperaci“ Čechů a Slováků. Z hlediska dynamiky otevřeného systému lze tuto nevyrovnanost vnímat jako kooperační brzdu vztahové sítě, která dostatečně nepronikala rozdílnost identity Čechů a Slováků. Naopak, sjednocení, integrace dvou celistvostí, dvou vztahových sítí v jednu vztahovou síť, umožnil vznik státního vyššího celku při zcelení Německa jako jednoho státu, po pádu tzv. berlínské zdi, kdy kooperace byla postavena na identitě Němce, opírajícího se o historickou zkušenost. Příklady ukazují, jak důležité je, aby byla realita pronikána kooperující vztahovou sítí. Teprve dostatečné prosycení vztahovou sítí umožní systému se proměńovat, měnit své kvaziustálení – strukturace, bez ohoržení celistvosti systému. Terapie je změnou, která nenaruší funkčnost otevřeného systému, jeho celistvost, ale naopak diferenciací, zahuštěním vztahové sítě, umožňuje vyšíí integraci, funkční optimalizaci. Připomeňme, že jak člověka, resp. jeho zrcadlení ve vnější realitě - jeho vyprávění, i další jiná jeho sebevyjádření, i zvukovo – hudební, lze analyzovat a interpretovat jako zrcadlenou dynamiku sítě otevřeného systému. Výhodou je sjednocující moment všech úrovní v zrcadlení stavu pacienta/klienta. A koncept "zahuštění sítě" – diferenciace vztahové sítě systému, kdy diferenciace umožňuje novou, vyšší integraci.
44 II III II