Muzikoterapie 4,5 | Page 43

Úvod

Text si neklade za cíl souvislý výklad, ale je shrnutím situace a vybraných hlavních témat, které se vyskytly jako otázky během období projednávání uzákonění muzikoterapie jako oboru, během roku 2016/2017. Text se dotýká především odborných otázek – jak zrcadlit komplexitu člověka v  muzikoterapii, jak neredukovat komplexitu a kohesi muzikoterapie, jak zajistit sourodost a provázanost diagnostiky a terapie, co si představit pod salutogenními vlivy, jak provádět analýzu a interpretace, které by nedovolily, aby subjektivita muzikoterapeuta neadekvátně intervenovala a byla nadřazena subjektivitě klienta/pacienta. V poslední části otevírá text diskuzi vrstvení muzikoterapie, kterou u  muzikoterapie, jako u transdisciplinárního oboru, navrhujeme dle zohlednění potíží a potřeb klienta/pacienta a kompetencí muzikoterapeuta. Rozvrstvení zohledňuje kompetence – pedagoga, speciálního pedagoga, psychologa, klinického psychologa, lékaře a sociálního pracovníka, ale umožňuje užití posledně zmíněného postupu v tzv. programech zacházení s osobami ve výkonu trestu odnětí svobody a užití v   oblastech tzv. náročných povolání. Toto rozvrstvení je diferencovanější, než rovrstvení muzikoterapie dle resortů, kdy se objevují různé návrhy, jak muzikoterapii uspořádat mezi resortem školství a zdravotnictví.

I. Komplexita člověka a její zrcadlení

Pokud se muzikoterapie má představit jako vlastní obor, měla by vykazovat sílu prostředku, který zrcadlí celistvost - komplexitu a kohesi člověka, jako bytosti. Jak zrcadlit a poté myšlenkově uchopit a ovlivnit celistvost člověka? Celek znamená určitou ohraničenost a ucelenost, určitou míru složitosti struktury a určitou míru tíhnutí ke změně, ale také vlastnost postupného vyjevování povahy celku v čase. Jmenované aspekty zohledňuje pohled na celek z optiky teorie otevřených systémů. Lze říci, že celistvost je projevem otevřeného systému. Ten kooperuje uvnitř sebe sama, kde se vrství na subsystémy, v případě člověka na bio – psycho – socio – spirituální, a současně, otevřený systém kooperuje i s vnějším prostředím. Je zde zajištěna vyvážená kooperace mezi dynamikou tíhnutí ke změně a tíhnutím k ustálení, ke strukturaci. Tyto vyvážené tendence umožňují, aby se systém v plynutí času restruktualizoval, a tedy „vyvíjel“.Otevřený systém obohaduje své části určitými vlastnostmi ax naopak, části „ví“ o celistvosti systému a tíhnou k zachování jeho ucelenosti.

II III II 43