posledních 8 taktů v D Dur, byla při této aktivitě velmi oblíbena.
Dbali jsme však také na to, aby se odpoledne venku v podloubí sešly starší pacientky a společně se sestrami zpívaly lidové písně. Dařilo se, občas se spontánně přidali i mužští pacienti. Tento sbor se linul v celém okolí petrohradského zámku. Měli jsme tam dva klavíry, jeden na tzv. sále, druhý v překrásné menší místnosti na mužském oddělení. Tam byly pořádány po léta každoročně 3 až 4 koncerty, převážně pro klavír či komorní hudbu, produkované znamenitými profesionály. Pacienti byli vedení ke společenskému chování. Koncerty byly doprovázeny vždy slovním výkladem. Kromě toho jsme vždy jednou ročně v zimě pořádali maškarní plesy i s nacvičeným předtančením (např. čtyři pacientské páry nastudovaly choreografii jedné z mazurek Johanna Strausse).
K tomu mne inspirovala moje stáž na psychiatrii v německých Brémách, kde jedna ze sester měla vystudovanou taneční terapii, kterou pravidelně prováděla. Na Brémské stanici č. 12 jsem také prováděl na přání vedoucí psycholožky nejen autogenní trénink ale jak receptivní, tak aktivní muzikoterapii. Bylo to tam podstatně jednodušší, než v českých zemích.
Mozart léčí…
Muzikoterapii jsem prováděl i individuálně. Třeba v 80. letech jsem dostal na ambulanci pacientku, která byla 3x hospitalizovaná pro depresi, přestože trpěla evidentní dekompenzovanou hysterickou poruchou osobnosti. Léčil jsem ji tak, že jsem ji uvedl do hypnózy a nechal jsem ji jen 30 – 40 min poslouchat Mozartovu hudbu. Po šesti těchto individuálních psychoterapiích skončila ona mladá paní zcela zaléčená.
Uvádím ještě praktický popis mé činnosti v posledním zdravotnickém zařízení, kde jsem pracoval v soukromé Rehabilitační nemocnici Beroun.
26 II III II