Muzikoterapie 4,5 | Page 16

jsou varhany, tento symbol se udržel do současné doby. Výrazné afektové poslání mají i různé kombinace nástrojů barokního orchestru. Kombinace zobcových fléten a viol da gamba se považovala za ideální nástrojové seskupení na vyjádření smutku, přičemž vytvářelo akusticky kompaktní instrumentální celek (28). Období baroka je charakteristické velkým rozvojem stavby hudebních nástrojů. Mnohé nástroje, které vznikli v  pozdější renesanci (29), se však v  současné době už nepoužívají. Príčinou jejich zániku byla menší intenzita zvuku. Z  nástrojů, které se v  tom období používali prešli do současné doby i  s jejich symbolickým poselstvím například: lesní roh – symbol honů, trubka – vojenský symbol, pozoun – symbol slavnostního okamžiku, apod. Tyto symboly jsou tak výmluvné, že i současný posluchač je dokáže ihned rozpoznat.

Závěr

V  našem příspěvku jsme se věnovali afektové teorii, jako hlavnímu determinantu struktury hudební řeči období baroka. Výrazným způsobem však afektová teorie působila na celkové barokní hudební myšlení, čímž se ve  spojitosti a  v  jednotě s  hudební rétorikou stala jeho neoddělitelnou a  neodmyslitelnou součástí.

Hudba, ovlivněná v období baroka afektovou teorií, se označovala i jako musica pathetica. Hudební myšlení období baroka ve svých mnoha znacích přetrvávala až do období klasicismu, či raného romantismu. Většího zájmu se však problematice afektové teorie a  hudební rétorice dostalo až v  nedávné době, kdy hudební historici, teoretici, ale i interpreti a  skladatelé obracejí svoji pozornost do hudební historie a  podrobně ji studují z  původních historických pramenů.

Principy afektové teorie v hudbě období baroka zdomácněly do takové míry, že řada významů dostala trvalé působení až do současné doby, bez toho, abychom si uvědomili jejich historické souvislosti: rychlé tempo představuje radost, pomalé – smutek, vysoká poloha – radost, nízká poloha – smutek apod. Význam afektové teorie tak získal historicky jednotící poslání, které se jako jakási zlatá nit vine hudebními dějinami od baroka až po současnost.

Závěrem jen připomínáme, že s  afektovou teorií úzce souvisí hudební rétorika, čímž navzájem vytvářejí komplexní obraz determinantů hudby 16. – 18. století. Vzhledem k rozsahu této studie se jí budeme věnovat v  některém z  dalších čísel tohoto časopisu.

16 II III II