jednotlivých intervalů. Uvádíme několik příkladů afektového poslání intervalů:
- velká tercie představovala radost,
- zvětšená kvarta - tritonus (15) – byl interval tragédie, označoval se i jako diabolus in musica,
- skok větší jako sexta znamenal tragédii,
- půltón měl osobité postavení, považoval se za „duši hudby" a za určitých okolností mohl vyjadřovat jak radost, tak i smutek až tragédii (16); stoupající sled půltónů představoval i napětí a klesající sled uvolnění.
Zajímavostí je, že podobné afekty – city, nálady, či stavy lidské duše – vyjadřují uvedené intervaly i v dalších vývojových etapách hudby, hudby 20. a 21. století v její stylové a žánrové pestrosti, nevyjímaje.
jen jeden afekt.
2.1 Afektová teorie a její vliv na barokní melodii
V melodii se afektová teorie prejevuje hlavně výběrem intervalů. Skladatel už při volbě melodie musel myset na afekt, který měl vyjádřit. Platilo v tomto smyslu jedno pravidlo: čím je větší interval, tím prudší afekt. V tomto smyslu však třeba rozlišovat, zda se jedná o konsonanci (13), nebo disonanci (14) – konsonance predstavují příjemný afekt a disonance opak. Důležitým prvkem, který se prosazoval ve výstavbě barokních melodií, byl vliv rétoriky reprezentovaný využíváním hudebních rétorických figur. Jejich vnitřní struktura však byla velmi úzce provázaná na afektovou charakteristiku jednotlivých intervalů.
FOTO HK
12 II III II