Muzikoterapie 4,5 | Page 111

působení s  ohledem na stav klienta/pacienta. Oddělení postupů muzikoterapie užité v oblasti školství a zdravotnictví je nutné a tento nárok je potřebný s ohledem na kompetence pracovníků ve školství a ve zdravotnictví a s ohledem na klienty/pacienty – jiného rázu mají potíže pacienti v rámci léčby, jiné žáci, jiné osoby s problémy v sociální oblasti, ale pouhé použití jiné terminologie problém neřeší.

Ve skutečnosti se diference mezi resorty vymezuje podle potíží a potřeb toho, komu má muzikoterapie pomoci – a podle toho, zda je muzikoterapeut kompetentní k této terapii. Není možné se vypořádat s rozdíly mezi např. „školstvím“ a „zdravotnictvím“ tím, že se použijí jiné pojmy pro mnohdy shodný proces. Není možné, aby v systematické muzikoterapii byla užita diagnostika lékaře nebo psychologa nelékařem nebo nepsychologem, a to ani pod rouškou muzikoterapeuta – jednoduše proto, že nelékař a nepsycholog není odborně kompetentní a vzniká riziko, že pojmy nevřazuje do kontextu poznatkového rámce odpovídajícím způsobem. Proto se domnívám, že dělení na muzikofiletiku a muzikoterapii nepostihuje podstatu jinakosti působení muzikoterapie v edukaci a v léčbě nemocí a psychických poruch, je příliš hrubozrnné a nezohledňující skutečný stav, potíží a potřeby klienta/pacienta a ani vliv muzikoterapie.

Proto navrhujeme, aby k  základnímu vzdělání v  oborech uměleckých terapií (arteterapie, muzikoterapie, dramaterapie, taneční a pohybové terapie), jehož akreditaci navrhujeme pro srovnatelnost podle vysokoškolského zákona, byla umožněna specializace absolvováním navazujících akreditovaných kurzů, ve kterých by ti umělečtí terapeuté, kteří nemají vzdělání v  příslušném oboru (zdravotnictví, sociální péče, vzdělávací a vychovatelská sféra apod.), příslušnou kvalifikaci získali. V ČR jsou sice již akreditované Bc. i Mgr. studijní programy, ale studium se zatím jen rozbíhá a akreditované vzdělávací programy v rámci dalšího vzdělávání jsou velmi potřebné.

Pokud si mohu dovolit zhodnotit situaci, konstatuji, že spolupracující klíma počátků muzikoterapie v Česku se vytratilo, vytratila se svoboda akademické diskuze a daleko více vstoupila do dění ekonomizace a i monopolizační tendence. Nevím, jak se bude historie české muzikoterapie dále vyvíjet, ale za této situace považuji za vhodné věnovat se odborným otázkám a stále usilovat o odbornou diskuzi.

II III II 111