Dovolím si shrnout, ze svého pohledu a na základě mých vědomostí, novodobé dění kolem oboru muzikoterapie. V bývalém Československu se více méně realizovala muzikoterapie od 70.let XX.století (J.Vodňanská, J.Procházková, J.Pejřimovská, Z.Šimanovský a další). Především byla zohledněna škola Ch. Schwabeho (J.Vodňanská), směr edukační (Z.Šimanovský) a škola Nordoff – Robbins (J.Pejřimovská).
Kolem r. 2011 Technická univerzita v Liberci, katedra speciální pedagogiky a sociálních studií navrhla ministerstvu zdravotnictví vzdělávací program aspirující na program kvalifikační a začalo se projednávat uzákonění muzikoterapie. Byl zde oprávněný zájem, aby se jednalo společně o uzákonění arteterapie a muzikoterapie. Arteterapie byla v té době již v jednáních v pokročilejší fázi. Z té doby existuje úvaha, že výklad pojmu arteterapie je možný uplatnit jako nadřazený termín zahrnující i muzikoterapii.
Před touto dobou byla navržena jiná cesta - pod záštitou NSP (Národní soustavy povolání) - dvěma dalším protagonistům muzikoterapie, o čemž ale jednajícím za Technickou univerzitu v Liberci, nebylo nic známo. Mezi zmíněnými dvěma dalšími protagonisty došlo k neshodám, do kterých byly vtaženy i, namnoze skrze neoprávněné osoby, univerzity a i zahraničí. Některé univerzity se od tohoto aktu později distancovaly, ale fakticky došlo k personální provázanosti mezi občanskými sdruženími, nyní spolky a univerzitami. Neshody mezi původními protagonisty oslovenými NSP vyústily v soudní projednávání, které je nyní, po mnoha letech, pozastaveno ze strany žalovatele.
Co je zde chybného? Domnívám se, že na situaci se neblaze podepsala legislativa dříve tzv. občanských sdružení, nyní spolků, která nenastavovala dostatečně pravidla, aby jednání – etické, čerpání finančních prostředků i odborná činnost - se děly dle dostatečně transparentních a přehledných pravidel. Občanské sdružení, které mělo evidentní problémy, se fúzi slučovalo s jiným sdružením, nebo se vytvářely