každé diecézi a do římského misálu (který byl jistým vzorem pro misál tridentské reformy, tj. misál, jak ho známe z nedávné doby my) ho zařadil až papež Sixtus IV. (1471 – 1484). I když je pravděpodobné, že dnešní communio vzniklo dříve, faktem zůstává, že není znám žádný jeho zápis pomocí neum bez linek, tedy zápis svědčící o jeho původu v prvním tisíciletí. Přesto je toto communio tak výstižné, že stojí za to si ho vzít za příklad a rozebrat je. Na obrázku č.1 je jeho přepis do dnešní notace.
Text communia zná snad každý. Je převzat z Matoušova evangelia a také se z něho čte např. na slavnost sv. Josefa, v naší zemi běžně slavenou 19. března. Čte se, že Josefa znepokojí rozhodnout, jak se zachovat k Mariinu těhotenství, když pokyn jeho svědomí vede ke sporu s pokynem od mojžíšského zákona. Řešení mu ve snu sdělí anděl. Doporučujeme čtenářům, aby si každý nejprve uvědomil, jak sám si asi andělovu řeč interpretuje. Andělovo vysvětlení je skoro na konci čteného úryvku, a vnucuje se tím tendence „sfouknout“ to čtení rychle do konce a spokojit se s krajně „mojžíšovskou“ interpretací, kterou bychom mohli – ne zrovna uctivě ale realisticky – vystihnout slovy „Josefe, klídek, vše v pořádku, Bůh už to zařídil, dopadne to dobře, spi“. Teprve když na základě nápěvu začneme objevovat, co vše je obsaženo v každém slově, objevíme bohatství v andělově textu skryté.
Oslovení Josefa začíná anděl zdola, jako by ho jemně budil s upozorněním „Josefe, teď ti něco úžasného nesu“. Stačilo by oslovení „Josefe“, avšak anděl pokračuje slovy „synu Davidův“, což ve stručné „mojžíšovské“ interpretaci může vyznít snad jen jako právnické (spíše formální) ujištění, že to poslouchá ten správný z mnoha tehdy žijících Josefů, nebo jako snaha anděla nebo alespoň evangelisty dodat oslovení pathetičnosti a zprávě důležitosti. Když však těch sedm tónů upřímně a bez pathosu zazpíváme, najdeme v nich radost, která anděla ovládá stále víc, když se s Josefem setkává – může to být radost, že doručí uklidňující zprávu, ale i radost ze samotného setkání s někým, jako je Josef (můžeme se nechat inspirovat autorem byzantského zpěvu Akathistos sv. Romanem, který v něm kontempluje Zvěstování Panně Marii a duchovním zrakem vidí jiného anděla, Gabriela, jak při předání zprávy Panně Marii byl její svatostí tak zasažen, že „ztrnul“).
V nápěvu slov noli timere accipere (neboj se přijmout) je víc než ono zmíněné „klídek“, je to andělův radostný úvod k tomu, co by se bez hudby mohlo těžko vyjádřit, snad jen siláckými slovy „teď to přijde, Josefe, drž se“. Na sestupující melodii radící k uklidnění naváže – jak říkají kritici – „náhlé vzedmutí“ melodie vzhůru totiž vysvětlení Josefovi, „koho se NNNNN
100 II III II