12
13
Vše o hračkách – březen/duben 2018
Kouzlo starých hraček
KLASICKÉ HRAČKY
Staré hračky často mají své kouzlo a nemusí nutně
patřit mezi sběratelské předměty. Máte ještě schované
na půdě některé hračky z dob svého mládí? Tak je
vytáhněte, možná budou vaše děti bavit stejně jako ty
nové a moderní… A možná ještě víc! Pokud vám žádná
vzpomínka nezůstala, firma Směr vám přináší klasické
a ikonické hračky, které pobaví děti i dospělé.
Vzpomínáte na své oblíbené hračky, které
nás i naše sourozence provázely celé
dětství? Nyní je s nostalgií bereme do ruky
a vybaví se nám spousta vzpomínek
na dětství. Výběr nebyl velký, a tak nebylo
výjimkou, že všichni kluci měli totéž auto
Tatra a holky stejné panenky. Dneska
sice už takovým hitem nejsou, ale pořád
na ně můžete v hračkárnách i na internetu
narazit. Některé jsou designově upravené,
nebo si můžete vybrat z velkého počtu
motivů, o kterých se vám dřív ani nesnilo.
Zatímco si naši rodiče i my museli vystačit
s několika kousky hraček, mnohé dnešní děti
se v hračkách doslova topí. Moderní jsou
počítačové hry, mobily, tablety… Pojďte si
s námi zavzpomínat na pár hraček, které dříve
muselo mít každé dítě.
V 80. letech neexistovala zajímavější společenská
hra než Dostihy a sázky. Večery u ní trávily celé
rodiny. Velmi oblíbené byly i klasické karty
od Černého Petra po Prší nebo deskové hry jako
Dáma či Šachy. Přelstít protihráče ve hře Logik,
to dokázalo pobavit děti i dospělé. Pořádaly
se turnaje v hokeji či fotbalu a nad Rubikovou
kostkou jsme vydrželi celé hodiny. Hru s vlkem
a zajícem měl málokdo, ale tomu, kdo ji vlastnil,
leželi ostatní u nohou. Kdo by si nepamatoval
plyšové zvířátko s dětským obličejem, velkýma
očima a ušima, které si cumlalo palec? Ano,
mluvíme o mončičáku – bez mončičáka jako
byste nebyli. Zmáčkněte balonek a hop –
pavouk poskočí… Tak tato hračka nenechala
v klidu žádnou ženu.
První Igráček se „vyučil“ zedníkem. Pak
následovali další, např. kominík, námořník či
maminka s dětmi. Později se z Igráčka stal také
gurmánský sýrař, fotbalový fanoušek i záporák.
Jojo – tak to byl opravdu poprask. Skutečné Jojo
bylo ze dřeva či plastu a pomocí provázku se
kulatý útvar přitahoval a spouštěl stále dokola.
Šlo o oblíbenou hračku dětí a „jojování“ je
zabavilo na hodně dlouhou dobu.
Fenoménem 80. let 20. století, který se rozšířil
obrovskou rychlostí, se stala Céčka a každé
dítě je muselo mít. Céčka se na sebe pojila
a vytvářely se z nich řetízky, náramky… Kdo měl
dlouhý řetěz plný céček, byl frajer a ostatní mu
bezmezně záviděli. Nejtěžším kalibrem byly tvary
S, 3, B, D, E nebo §. Obzvlášť ceněná byla céčka
perleťová nebo z průhledného a fosforeskujícího
plastu. Děti si je mezi sebou měnily, nebo s nimi
hrály tzv. čáru – kdo hodí nejblíže k čáře, vyhrává
vsazená céčka ostatních hráčů.
A kam jsme si všechny své oblíbené hračky
ukládali? Přece do kufříku, malého lepenkového
boxu opatřeného madlem a barevnými potisky.