ADIÓS Luis!
Luis se narodil v roce 1991 v Palmě na Mallorce do rodiny Luise Josého. Měl dva sourozence – sestru Toñi, která byla v době Luisovy nehody těhotná, a bratra Jaumeho, jenž trpěl dětskou mozkovou obrnou. Kvůli bratrovu postižení s Luisem později na závody cestovala maminka, zatímco otec se staral o Jaumeho.
Už od mala bylo jasné, kam budou směřovat jeho kroky. Ostatně měl k tomu skvělé zázemí. Jeho děda Toni, sám bývalý závodník, je vlastníkem Motos Salom, největšího prodejce motorek na Mallorce. Toni pomáhal v začátcích i jiným jezdcům. Za mnohé mu vděčí i další rodák z Mallorky. Jorgemu Lorenzovi poskytl Luisův dědeček první závodní motorku, a to i když na ni Lorenzovi tenkrát neměli.
„Mám velmi motoristickou rodinu. Všechno se točí kolem motorek,“ přiznal Luis, jenž má rovněž bratrance Toniho a Davida, kteří stejně jako on závodí. „Na motorce jsem začal jezdit ve dvou letech. Máme v Palmě obchod s motorkami a dá se říct, že jsem se narodil v garáži. Každý víkend jsem navíc strávil na motorce, takže dvě kola pro mě byla vždy největším koníčkem. Byl to můj sen a popravdě mě překvapilo, že jsem se dostal tak daleko. Hodně jsme za to všichni bojovali, moji rodiče a celá moje rodina. Když vidíš, že můžeš, tak to zkusíš. Nikdy jsem ale nebyl posednutý vítězstvími. Když jsem odjel svůj první závod, byl jsem velmi šťastný, ale už ani nevím, kdy jsem skončil prvně na pódiu.“
K motorkám ho přivedl tatínek Luis José a dědeček. S otcem hledali každý týden místo, kde by mohl Luis na Mallorce závodit. „Když závody nebyly, hledali jsme alespoň místo, kde trénovat. Byl to nejlepší moment týdne,“ vzpomínal Salom.
Jeho velkým idolem byl vždy Valentino Rossi. „Vím, že každý říká, že mu fandil. Ale byl to prostě Rossi. Vyhrál toho tolik a prostě jsem miloval způsob, jakým jezdil. Také s ním byla sranda a když jste malí, tak se vám přesně tohle líbí. Byli tam další jezdci, které jsem obdivoval a na které jsem se rád díval. Rossi měl ale to něco.“
Posedlost motorkami ho nepustila ani v pozdějším věku. „Přítelkyni posílám každý den 50 fotek motorky,“ přiznal před pár lety.
V závodech silničních motocyklů jsme mohli Luise vídat s číslem 39. To přitom dostal náhodou na exhibičních závodech v roce 2005. Tam vyhrál a od té doby ho toto číslo provázelo.
"Pro všechny jezdce je rychlost život. Takže má smysl se ptát jen na jednu otázku – byl Luis před odjetím do svého posledního kola šťastný? Věřím, že ano. Moje žena vždycky říká, že kdyby byl Marco zedník, spadl by z lešení. Když přijde váš čas, není úniku," řekl otec Marca Simoncelliho, který zahynul v závodě MotoGP v roce 2011. Jaký tedy byl život Luise Saloma?