Ducati s Lorenzem koketovala hned několikrát. Prakticky vždy, když mu měla vypršet smlouva s Yamahou, se vyrojily informace o zájmu italského týmu. Nejblíže měl Lorenzo k podpisu v roce 2009, kdy mu končil kontrakt a další týmy toho chtěly využít. Snažila se o něj Honda a rovněž Ducati.
„Vždy jsem chtěl zůstat u Yamahy. Miluju to tady. Je ale jasné, že před podepsáním nové smlouvy je správné poslechnout si nabídky ostatních,“ poznamenal Jorge.
U Yamahy to ale tak růžové nebylo. Lorenzovi nabídli úplně stejnou smlouvu, jako když k nim v roce 2008 přišel. „Tenkrát ale nevěděli, jaké jsou mé kvality. Teď to bylo jiné a mysleli jsme, že mám větší cenu. Ne proto, že si myslím, že stojím za víc, ale protože jsou tu jiní, kteří jsou připraveni zaplatit víc,“ vysvětloval Jorge. A právě tehdy přišla nabídka italského týmu.
„Možnost odejít do Ducati mě nikdy ani nenapadla. Když se Ducati ozvala, byla to pro mě ta nejzazší možnost. Myslel jsem si, že pokud bych Yamahu opustil, tak jedině kvůli Hondě. Nakonec to ale byla možnost, která byla nejblíže k realizaci.“
Ducati měla o španělského závodníka eminentní zájem. Nabízeli mu trojnásobek toho, co Yamaha. „Byl jsem pro ně ideální týmový kolega Stonera. Mohli ode mě získat zpětnou vazbu a vždy jsem byl rychlý na jakékoliv motorce,“ vysvětluje zájem Italů Lorenzo.
Jediný problém byl ten, že Ducati chtěla smlouvu na dva roky. Jorge měl ale zájem jen o rok s opcí. Bál se toho, že Ducati by byla nekonkurenceschopná a on by tam uvízl na dvě sezony. Konečná nabídka tak zněla dva roky s tím, že ten druhý zůstane otevřený. Pokud by Lorenzo skončil během první společné sezony horší než druhý, mohl by jít.
Rozhodnutí muselo přijít brzy, protože Yamaha na svého závodníka tlačila. Rodák z Mallorcy ale stále nevěděl, kam budou směřovat jeho další kroky. Proto si i se svým manažerem sedli a na papír napsali pro a proti setrvání u Yamahy a přechodu k Ducati. „Začínal jsem se vidět víc u Ducati než v Yamaze. Pokud by mi tehdy můj manažer řekl, abych šel do Ducati, šel bych,“ vzpomíná Lorenzo.
Yamaha byla tenkrát jistější volba, Ducati byl risk, i když by za něj dostal dobře zaplaceno. „Představil jsem si sám sebe v Ducati. Představil jsem si, že jsem zajel ve druhém závodě sezony špatný čas, byl jsem mimo formu a nemohl bojovat o vítězství. Ptal jsem se sám sebe: Bral bych více peněz, ale byl bych šťastný? Odpověď byla, že bych proklínal všechny a všechno kolem. Rozhodl jsem se tedy zůstat.“
Jelikož Yamaha věděla, že Lorenzo by mohl odejít, udělala ústupek a do smlouvy zahrnula výkonnostní bonusy i bonus za umístění do druhého místa v šampionátu. Navíc souhlasili s roční smlouvou. Pro Lorenza to byla dvojitá výhra. V roce 2010 totiž získal svůj první titul v MotoGP.
Od té doby se radoval ještě dvakrát, naposledy v sezoně 2015. V té svedl velký souboj se svým týmovým kolegou, Valentinem Rossim. Jejich vztah nabral další trhlinu. Italská legenda i jeho fanoušci nemohli Lorenzovi odpustit závěr sezony, kdy ho obviňovali ze spolčení se s Marquezem. Možná i proto se Lorenzo nechal zlákat voláním Ducati.
O jeho možné změně barev se začalo mluvit na začátku sezony. Yamaha přitom Lorenzovi nabídla velmi štědrou smlouvu. „Yamaha učinila tu nejlepší nabídku, kterou nám kdy kdo nabídl. Zatím jsme ale nic nepodepsali,“ oznámil Lorenzův manažer, Albert Valera.
Ve stejnou dobu dostal nabídku na prodloužení smlouvy i Valentino Rossi, který na rozdíl od Lorenza neváhal a hned podepsal.
“Možnost odejít do Ducati mě nikdy ani nenapadla. Když se Ducati ozvala, byla to pro mě ta nejzazší možnost. Myslel jsem si, že pokud bych Yamahu opustil, tak jedině kvůli Hondě. Nakonec to ale byla možnost, která byla nejblíže k realizaci“
J. Lorenzo 2009