Osud pesticidu v povrchové a podzemní vodě nebo v zemi je určen vztahem mezi retencí, transformací
a transportním procesem. Sorpce ovlivňuje nejen tyto procesy ale i následně těkavost pesticidu,
biodostupnost, degradaci a bioakumulaci. Pesticidy slabě adsorbované na půdní částice, mají vysokou
mobilitu a představují tedy riziko kontaminace podzemních vod. Velká adsorpce vede naopak k akumulaci
pesticidu na volné či vázané částice v půdě, a snižuje jeho koncentraci ve vodě. To snižuje jeho
biodostupnost, biologickou degradaci a pesticid je zadržován bez odbourání. Pomocí desorpce se poté
stává pesticid přístupný k zpětnému vymytí do podzemní vody, k biotické či abiotické degradaci nebo
transformaci. Příkladem pesticidů s velkým sklonem k sorpci mohou být triazinové pesticidy (atrazin,
cyanazin), naopak nízké tendence k sorpci mají fenylmočovinové pesticidy (linuron, chlorbromuron).
vypařování
fotodegradace
rozprášení
rozpad
odtok
absorbce
adsorbce
mikrobiologický rozpad
chemický rozpad
prosak
Osud pesticidů v životním prostředí
Přítomnost reziduí pesticidů ve složkách životního prostředí je
nezanedbatelným rizikovým faktorem, z tohoto důvodu jsou pro
obsah pesticidů v jednotlivých komoditách stanoveny maximální
limity reziduí (MLR).
Do úvahy je také nutné brát skutečnost, že rezidua obsažená v
prostředí či zemědělských produktech se mohou stát prekurzory
d [1hp