„Takže, Angus, Ralph a Megan půjdou za levou část hřbitova, je tam cesta k obytným domům
a garažím, takže se tam někdo ukáže, a Eduard a Tom za pravou část zídky. Tam se nachází hospoda,
takže velmi snadné terče.“
„Super, zase nějakýho ožralýho páprdu,“ zaprotestoval Eduard nebo Tom.
„Při minulém lovu jste se moc neukázali. Budete rádi, když vůbec zabijete nějakého starého
ožralu,“ vysmál se jim. „Já a tady Susan zůstaneme zde. Chodí sem pravidelně každý týden jeden
osamělý vdovec.“
Všichni se tedy rozdělili tak, jak jim bylo přikázáno, až na hřbitově zbyl jen Geoffrey a Kate.
„Jak dlouho jste upírem, Susane?“ otočil se k ní a pohlédl na ni s nezaujatým výrazem.
Jakmile se otočil k bráně čelem, za zadní zídkou hřbitova zahlédla Kate pohyb stínu a po chvilce
Eleninu hlavu mezi dvěma náhrobními kameny.
„E… dva roky,“ zalhala. „Co kdybychom šli radši do zadní části, lépe se tam schováme,“ usmála se
a vykročila tím směrem.
„To není zas tak dlouho. Já jsem upírem sedm let,“ řekl a hrdě se vypjal.
Kate jenom protočila oči v sloup.
Potom se zastavili v zadní části hřbitova a ukryli se ve stínu jednoho z živých keřů.
„Jak víte, že sem ta oběť přijde?“ zeptala se podezřívavě.
„Lovím tu docela pravidelně… A on se tu vždycky ukáže,“ vysvětlil.
„Tak proč jste ho nezabil už dřív?“
„Nevím. Vždycky jsem si našel něco lepšího,“ ušklíbl se.
Chvíli tam čekali a v Kate začal sílit pocit nervozity. Ani jednou už nezahléhla Elenu a doufala, že
je to jen díky tomu, že je dobře schovaná, a ne proto, že by se snad vypařila.
Pět minut po dvanácté se otevřela vstupní brána a na hřbitov skutečně vešel nějaký muž.
Jeho věk se pohyboval tak kolem padesáti. Byl docela dobře stavěný, měl černé vlasy, které byly
z velké části prorostlé šedivými.
Podle mozolů Kate usoudila, že se živí rukama. Vypadal prostě na poctivého chlapíka.
Ale jako by na něm ležel stín. Tvář měl zachmuřenou a hlavu skleslou.
„Jeho žena se zabila pádem ze skály,“ špitl přikrčený Geoffrey. „Škoda,“ pronesl smutně, „takové
plítvání krví.“
Kate na něj hodila nepříjemný pohled, který neviděl, protože byl zády. Zašla za keř, v jehož stínu
se ukrývali, a obešla ho.
Muž mezitím došel až ke svému cíli - menšímu hrobu nalevo od vchodu, poklekl, položil na něj
slunečnici, kterou přinesl, a začal něco potichu odříkávat.
Kate se k němu mezitím pomalu a neslyšitelně plížila z boku a modlila se, aby Hardyho plán vyšel.
12