Eleně zazvonil telefon. „To je Kate, už je asi zpátky z výzvěd.“
Hardy natáhl ruku a Elena mu mobil opět podala.
„Zdravim, „ ozvalo se z druhého konce, „trochu se nám to zkomplikovalo.“
„Jak?“ zeptal se Hardy.¨
„No, sama ani nevím jak, ale jsem členem Redfieldova stádečka.“
Hardymu zmrzl výraz na tváři a chvíli to vypadalo, jako by měl infarkt.
„Kde jste?“ byla první otázka, kterou po chvíli položil.
„U nějakýho supermarketu. Nechtěla jsem jezdit do hotelu, protože-“
„To je dobře. Nejezděte tam, mohli by Vás sledovat. Najdete si nějaký motel a přespěte
v něm,“ rozkázal.
„Já myslela spíš, že v tom hotelu jsou ubytovaní ty tři Redfieldovi parchanti a že by mě mohli prozra-
dit.“
„To je pravda. Viděli Vás?!“
„Ne. Já jsem je zahlídla, ale někam zmizeli. Co s tím provedeme? Poznají mě a všechno vyžvaní.“
„Neříkala jste, že máte žízeň?“
12