SERIÁL
Autor: MetaLenka
Upíří sestry (26. kapitola - Rodina)
Anna utíkala, jak mohla. V tuhle chvíli byla ráda, že se v hodinách tělocviku neulívala
a pořádně cvičila. Jejím cílem byla zastávka autobusu za rohem ulice, po které právě běžela.
„Kdyby mě nehonila nějaká divná bestie,“ pomyslela si, „byl by to obraz docela všedního dne.“
K jejímu štěstí byla chlupaté šedé monstrum v jejích zádech zjevně zraněné, protože padalo na pravou
přední nohu. V Anně zároveň hrklo i zajásalo, když uslyšela přijíždějící autobus. Svůj hbitý sprint ještě
zrychlila, aby autobus dohnala.
Zrovna vyběhla zpoza rohu, když do autobusu nastoupil poslední cestující. Musela to stihnout, běželo
jí hlavou, když se dveře začaly pomalu zavírat. V poslední chvíli proklouzla skulinkou těsně před tím, než
se dveře zacvakly.
Děkovala své matce za to, že po ní zdědila štíhlou postavu.
Někteří cestující se na ni dívali s pobaveným výrazem, ostatní si jí vůbec nevšímali.
Anna se ohlédla, aby viděla, kde obluda zastavila. S překvapením zjistila, že tam není.
Na jednu stranu se divila, protože by přísahala, že už cítila její dech na zádech, na druhou stranu si do-
kázala představit, že se nechtěla ukazovat všem těm lidem.
Elena řekla Hardymu vše. O tom, jak za ní alfa londýnské smečky poslal svého poslíčka Sida, aby jí vyřídil,
že šéf chce informace o Redfieldovi od Hardyho, ale tak, aby o tom Hardy nevěděl.
„Proto jsem vám volala. Thorton byl tady a vyhrožoval,“ řekla Elena ještě značně vytočená.
„Byl tady?“ podivil se Hardy a zahleděl se po bytě. „Zdá se, že budeme muset učinit ochranná opatře-
ní. Není dobré, když se k vám tak snadno může dostat kdekdo.“
„Kdekdo? Tak se vám Thorton jeví?“ podivila se nevěřícně.
„Už jsem potkal mnohem horší alfy, než je on,“ řekl ponuře.
„Ale pak beze slova zmizel,“ dodala ještě.
„Kdy? Co bylo poslední, co jste mu řekla?“ zbystřil.
Chvíli se zamyslela. „Že chtěl Redfield z těch nových udělat armádu.“
Hardy nic neříkal, jen se zadíval do podlahy a dlouze se zamyslel.
Elena čekala, až něco řekne, ale on se jen posadil na gauč a mlčel.
Mlčel tak dlouho, že se Elena otočila a šla si udělat kafe.
Kate netrpělivě seděla na recepci svého hotelu a čekala, až kolem ní projdou ty tři Redfieldovy loutky. Při
obědě je totiž zaslechla mluvit o tom, že se musí zajet podívat „domů“, a bylo jí jasné, jaký domov myslí.
Po čtvrt hodině čekání kolem ní skutečně prošli a zamířili k východu. Nenápadně se za nimi vydala, a
když nasedli do starého béžového volva, i ona nasedla do svého auta. Počkala, až kousek vyjedou, a pak
se rozjela za nimi.
Sledovala je asi deset minut, pak vzala do jedné ruky telefon a vytočila číslo k sobě domů. Zvedla jí to
Elena, která následně předala hovor Hardymu.
„Sleduji ty tři,“ oznámila mu pyšně. „Až zastaví, zaparkuji někde, kde mě neuvidí, a řeknu vám místo.“
„Dobrá, to bude velmi užitečné,“ poznamenal s prázdným výrazem.
„Jenom doufám, že mě nikdo nezahlédne,“ doufala.
„Buďte opatrná,“ varoval ji.
„To je bláznivé. Kde je vaše přirozená potřeba všechno dvacetkrát promyslet, než se
do něčeho pustíme?“ vložila se do toho Elena.
„Začíná nám téct do bot a to vyžaduje nějakou protiakci,“ upřel na ni oči a zvedl se.
„Kate, počkejte tam a dávejte si pozor, pak nám vše řeknete,“ promluvil znova do telefonu
a pak zavěsil.
9
.