Chris a jeho kumpán se také ošetřovali ve svém úkrytu po včerejším souboji s upíry.
„Že jsme jim to pěkně nandali, což?“ smál se Chris a utíral si zaschlou krev z holeně.
„Pche… Jo, jsme fakt borci… Ve dvou jsme skolili jednu upírku, co sama hlídala auto a nečekala
útok,“ zchladil jeho nadšení jeho společník.
„Ale jdi ty. Nemluvím jen o nás dvou. Mluvím o všech, co včera proti upírům bojovali. Dohromady
padlo včera kolem šesti, sedmi upírů a to už je docela dobrý skóre, ne?“
„Promiň mé nepochopení, nevěděl jsem, že tím my si myslel i vlkodlaky. Odkdy jsi s nimi kamarád?
A toho lovce a jeho podivnou skvadru… Ti jsou snad také součástí tvého nového „zabijme Redfielda
společně“ klubu?“
„Nemusíš bejt hned kousavej… Jen mám radost, že se konečně daří v té pitomé polízanici i naší
straně.“
„Jen aby nám to štěstí vydrželo. Teď bude Redfield sakra opatrnej. Na nás dva už má pifku z
minula… Teď po nás ale půjde s vervou. Musíme být mnohem opatrnější.“
Kate dojela autobusem k hotelu, ve kterém měla v plánu přespat, a co nejméně nápadně prošla
poloprázdné tmavé parkoviště až k vchodovým dveřím, na kterých blikal malý nápis recepce. Než
vešla, ohlédla se přes rameno, předstírajíc odhození vlasů z očí. Nikde žádná osoba, žádný pohyb,
přesto jako by cítila něčí oči nalepené na zádech.
Na týden si zde zamluvila pokoj na jméno Susan Hamiltonová. K jejímu štěstí jí muž na recepci
sežral to, že si zapomněla občanský průkaz v práci a že ho donese zítra. Žádné problémy s tím neměl,
asi tu na to byl zvyklý, zaplatit chtěl předem. Když dostala klíče, spěšně se přesunula do pokoje číslo
23 a zamkla za sebou.
Světla nechala zhasnutá, došla k oknu a přes záclonu si ještě jednou prohlédla parkoviště. Všude
byl zdánlivý klid, i když Kate věděla, že někdo z Refieldových lidí ji určitě hlídá a sleduje hotel. Děsilo
ji, že nikde nevidí žádný pohyb, byl by jí snad příjemnější i nějaký podezřele vypadající rádoby
bezdomovec nebo feťák než tohle bezvětří a ticho.
To totiž znamenalo, že kdokoliv je tam venku, nepotřebuje k nenápadnosti nějakou falešnou roli.
Po chvilce zírání na tmavá křoví před hotelem zatáhla závěsy, osprchovala se, napsala krátkou sms
do práce, že kvůli rodinné záležitosti nepřijde, a pokoušela se usnout.
Moc jí to nešlo, přemítala si totiž v hlavě včerejší změť událostí a snažila se vymyslet, co bude dělat
dál. Různé scénáře, které si jen dokázala představit, nikdy neskončily dobře, Redfield se nakonec
dozví, že lhala o tom, kdo je. Doufala jen, že v tu chvíli bude na blízku Hardy, aby měla alespoň
vzdálenou šanci přežít. Uvědomovala si, že Redfield o Hardym ještě stále neví. Včera v noci ho nikdo
neviděl. Nikdo, kdo zůstal naživu.
19